Facebook icon Twitter icon Instagram icon LinkedIn icon Close icon Home icon
Všechny novinky
3. 3. 2021,

Rockaway Insider s Andreou Lauren, investiční partnerkou Rockaway Capital: Obecný problém žen? Nepřihlásit se dost hlasitě k výsledkům své práce

Rockaway Insider s Andreou Lauren, investiční partnerkou Rockaway Capital: Obecný problém žen? Nepřihlásit se dost hlasitě k výsledkům své práce

Andrea Lauren sice dlouhá léta pracovala jako investiční bankéřka v Londýně, ve světě startupů a ventures firem se však cítí jako ryba ve vodě. Jedna z nejschopnějších manažerek u nás (což potvrdilo i umístění v žebříčku TOP ženy Česka 2017), je nejen full-time investiční partnerkou Rockaway Capital, ale také maminkou dvou malých kluků a majitelkou dvou velkých psů – práci i životu dává stejnou prioritu a mnozí by se od ní mohli učit dokonalému „work-life balance“.

Jakou nejdůležitější věc vás naučil rok 2020?
Že černé labutě opravdu existují. Že byznys, který je již léta růstový a ziskový a má funkční manažerskou strukturu, se může vlivem externích událostí zastavit na místě, jak když ho tam zatluče – v našem portfoliu mluvím především o travel a částečně o službách, které souvisí s pohostinstvím. Byznysově jsem zažila předešlé dvě krize, prasknutí internetové bubliny roku 2000 a globální finanční krizi 2008, v obou případech jsem pracovala v Londýně. Především ta druhá ale zasáhla ekonomiku v podstatě celou, plošně. Rok 2020 byl brutálně selektivní – vy jdete z kola ven, vy ostatní můžete hrát dál. A to jsem ještě nikdy předtím neviděla. A ano, zdálo by se, že e-commerce jako Mall Group nebo Košík.cz může z téhle situace jenom benefitovat. Ale v okamžiku, kdy přestanou fungovat dodavatelské řetězce z Asie, přestanou se posílat kontejnery z Číny nebo se reprioritizuje, kam se posílá zboží, a ono nedorazí do Rotterdamu, nastanou v Evropě nedostatky a ani my potom samozřejmě nemůžete prodávat tolik, kolik bychom chtěli a kolik naši zákazníci poptávají. Rok 2020 poměrně zásadně převrátil na hlavu všechno plánování.

Jaké je pravidlo číslo jedna, kterým se ve svém byznysu za každou cenu řídíte?
I když si na sto procent myslíte, že vše dokážete táhnout sami, není to tak. Musíte mít podporu týmu. Sázet na správné lidi, dát si práci a vysvětlit jim, proč se co dělá, dávat jim zpětnou vazbu i poslouchat, co říkají. Nejde sedět někde ve skleněné kanceláři, malovat si grafy, modelovat v Excelu a být úplně odtržený od reality. A čím je firma větší, tím větší k tomu mají lidé tendenci. Je třeba zůstat pořád v kontaktu s těmi, kdo jsou v první linii, s těmi, kteří mají zákaznickou zkušenost, vidí provozní neefektivitu a podobně.

Chybami se člověk učí. Která chyba vás naučila nejvíc a co konkrétně?
Když nepočítám své první manželství…(smích), tak to, co je obecně problém žen – nepřihlásit se dost hlasitě k výsledkům své práce nebo nějakému rozhodnutí. Vždycky, když je nějaký conference call, kde jsou víc než tři účastníci-muži, každý z nich musí nahlas říct nějaké moudro. Když se rozdělují bonusy, začnou se okamžitě motat okolo šéfů a přisvojují si často zásluhy jiných. Ženy tohle dělat neumí. Je to chyba, kterou jsem ve svém životě udělala x-krát a dělám ji asi pořád. Sedíme na jednání, diskutujeme, co je potřeba zařídit, a muž řekne: „Tohle musíme udělat.” Já si z toho odnesu: „OK, jdu to udělat.” A ten, který to hlasitě deklaroval, příště řekne: „Tak jsme to udělali.” Já tam sedím a vím, že ano, já jsem to udělala. Ale on se k tomu hlasitě přihlásí.

Jaká je vaše nejdůležitější rada začínajícím podnikatelům a startupistům?
Zkoušet to, nevzdávat se, zkoušet to pořád znova. Málokdy je svět skutečně takový, jaký si ho v nějakém byznys modelu namalujeme. Produkt nebo služba vypadají báječně, ale třeba zjistíme, že v přesně téhle podobě nefunguje a zákazníci je nechtějí. Nebo se změní trh a přijde lepší technologie… Je pořád potřeba být schopen pivotovat. Jen málokdy je produkt na první dobrou nejlepší. Flexibilita, schopnost improvizovat, pořád se učit od ostatních a když jeden nápad nevyjde, jít na to jinak.

Co považujete za největší přínos vašeho byznysu pro společnost?
Sama jsem změnila byznys, ve kterém se pohybuji. Dlouhá léta jsem pracovala jako investiční bankéř a radila jsem velkým korporacím a státním institucím, pracovala na privatizacích, mezinárodních akvizicích a veřejných emisích na kapitálových trzích. Posledních sedm let dělám v úplně jiném segmentu. Pracuji se startupy a s venturovými projekty, které dávají společnosti skutečnou inovaci. Ve velké většině případů inovace vzniká ne v korporacích, ale v právě takovýchto začínajících byznysech. A čím víc projektů dokáže člověk podporovat, tím větší je i společenská přidaná hodnota.

Pro malou zemi jako Česká republika, která nemá žádné nerostné suroviny, je největším bohatstvím lidský kapitál a inovace. Žila jsem pět let v Dánsku a tam viděla, jak to má fungovat. Tady se pořád ještě musíme snažit, abychom podnikatelské prostředí a inovaci podpořili víc. Část role může samozřejmě hrát soukromý venture kapitál, naše zkušenosti, naše kontakty, naše nápady, o které se dokážeme se zakladateli ve firmách podělit. Tedy nejen financování, tedy peníze, ale „smart“ peníze. Ale obrovskou roli hraje pro inovaci i vzdělání, především všeobecně dostupné technické vzdělání a napojení akademického světa s aplikovaným výzkumem, a financování ventures státem. V ČR bohužel stát zatím do inovací moc peněz nedává. V tom se zásadně odlišujeme nejen od známých úspěšných příkladů jako Izrael, ale v poslední době například i Polsko, kde se státní peníze masivně investují do venturových fondů a startupů. Protože v českém prostředí je stát v roli investora a podporovatele inovace poměrně málo viditelný, o to větší je přidaná hodnota našeho byznysu jako privátního investora do startupů.

Jakou otázku dostáváte nejčastěji a co na ni odpovídáte?
Jak to všechno zvládám (smích). A to je velmi individuální. Člověk musí chtít. Já sama jsem matka dvou malých kluků (9 a 12), kteří jsou teď už asi sto let na distanční výuce, mám full-time job a chci mít i nějaký volný čas. Člověk si to musí prostě umět zorganizovat a stanovit si priority. „Work-life balance“ je pro každého jiný. Je to i generační věc, která se teď hodně řeší, protože mladí lidé, kteří nyní vychází ze škol se stejným vzděláním a stejnými příležitostmi, mají jiný přístup, než když jsem končila školu já. Říkají: „Nechci pracovat 16 hodin denně, i když je práce zajímavá a dobře mi zaplatí.“ A to je v pořádku. Člověk si musí sám utřídit, co a v které fázi života je pro něj důležité.

Který life-hack vám nejvíc usnadňuje pracovní život?
Něco, o co se postaral covid. Najednou je společensky akceptovatelné nepracovat každý den od rána do večera v kanceláři. Najednou se zjistilo, že to jde a že ve spoustě případů může práce z domova ušetřit i hodně času. A to ne jenom „part-time pro matky s dětmi, které kariéru nemyslí vážně”. Zjistilo se, že člověk může najít jinou kombinaci a efektivně pracovat částečně z „home office“ a částečně se vidět s lidmi v kanceláři. Může fungovat lépe a ušetřit spoustu času. Což je pro mě ideální a toho se už nevzdám.

___

Libil se vám tento rozhovor?
Newsletter Rockaway Insider vychází každou druhou středu ráno – přihlaste se k němu hned.


Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___