Výkonná ředitelka Colours of Ostrava Petra Řezníčková: „Vždycky všechno nakonec jde!”

KTERÉ PRACOVNÍ DOVEDNOSTI SE VÁM HODÍ I V OSOBNÍM ŽIVOTĚ?
Podle mě vůbec žádná. Pro mě jsou to dva zcela odlišné světy. Jsem ráda, že se mi to tak podařilo udržet – oddělovat soukromý život od pracovního. A dlouho se mi to dařilo až tak, že si lidé o mém manželovi mysleli, že je paní Columbová (smích). Po těch dlouhých letech už to samozřejmě nejde, únik ale stále potřebuji – jít po práci domů, kam nemusím své pracovní dovednosti promítat. A za to jsem asi nejvíc ráda.

CO NEBO KDO VÁS V PRÁCI NEJVÍC INSPIRUJE?
Paní Holušová (zakladatelka a ředitelka Colours of Ostrava, pozn.) teď zcela zásadně omladila tým bookerů, pozadu nezůstal ani obchod nebo produkce – jsou to lidé od jedna – do pětadvaceti a mají na věc prostě jiný pohled. Občas se jenom divím, jaké jsou trendy (smích). Ale je zajímavé, jak se nám to prolíná v týmu, kde děláme festival napříč generacemi. S dalšími kolegy jsem u festivalu od počátku a máme toho společně spoustu za sebou, inspirují mě znalostí a odborností, profesionalitou a neutuchající vitalitou. Především Zlatka, která svůj zápal denně projevuje a do festivalu dává všechen svůj čas a energii. Vždycky si z toho děláme legraci, protože jezdit s ní na služební cesty je trochu náročné. Já hudbě moc nerozumím, v Colours jsem za toho pragmatického člověka, i když – podle slov paní Holušové – se zlepšuju každým rokem (smích). Zlatka nás válcuje svou energií a svými nápady, na které my odpovídáme: „To nejde, protože tohle, protože tamto…“ A za nějaké dva tři měsíce zjistíme, že na tom vlastně všichni pracujeme. Má zkušenost je i taková, že se třeba dva roky o něco intenzivně snažíme a já říkám: „Vzdávám to, už to nebudu řešit.“ A ona na to: „Ale teď to vyjde.“ A já do toho zase jdu a ono to vyjde. Vše má svůj čas a místo.

JAKOU VLASTNOST POVAŽUJETE U SVÝCH KOLEGŮ ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?
U nás ve firmě je nejzásadnější loajalita k akci samotné – člověk ten festival prostě musí milovat. Není to práce „od – do”. A tedy i k tomu, co paní Holušová za těch 22 let vybudovala. Práce s lidmi tady znamená vést je a správně motivovat, aby vše fungovalo, vzbudit v nich entusiasmus, nadchnout je pro projekt.

ČÍM VYBALANCOVÁVÁTE SVŮJ PRACOVNÍ ŽIVOT?
Udržet si volné víkendy je priorita číslo jedna – prostě se úplně na víkend odstřihnout od pracovního procesu a mít čas jen sama pro sebe a pro manžela. Když vám to nebude fungovat doma, ani práci to nebude funkční. Takže: opečovávat to, co máte.

CO BYSTE PORADILA TĚM, KTEŘÍ BY RÁDI JEDNOU BYLI NA VAŠÍ PRACOVNÍ POZICI?
Vždycky s nadsázkou říkám, že jsem tam zbyla (smích). Je to dřina. Spoustu dovedností, které mám, jsou praxe. Nenaučila jsem se to ve škole, nezískala studiem. Musíte být trpěliví ve spoustě věcí, protože ne všechno jde hned, a vydržet, mít patřičnou odolnost vůči stresu a tlaku, který je na mé pozici stoprocentně. Být ochotný převzít zodpovědnost, protože v tom jednom okamžiku prostě padne na vás, a mít jasno v tom, že vize, kam ten festival směřuje, jsou správné.
Nevím, jestli třeba v korporátech lidé vědí, kam směřují – asi bych řekla, že ano – ale já jsem do firmy nenastoupila s tím, že tady budu tak dlouho, neměla jsem to v plánu. Ale dnes jsem samozřejmě ráda, protože na Colours jsme kdysi fungovali tak, že jsme měli každý své zaměstnání a při něm dělali festival. Ten pak obrovsky vyrostl, takže jsme si mohli dovolit komfort být zaměstnanci a festivalu se věnovat v plném rozsahu. Výhodou tedy je věřit v projekt, který děláte.

KTEROU OTÁZKU POKLÁDÁTE U POHOVORU JAKO PRVNÍ A PROČ?
Tohle je má naprosto nejhorší manažerská vlastnost. Podle mě je nejdůležitější mít na pohovoru někoho, kdo ho umí vést na úrovni skutečného HR. Využívám k tomu jednoho z našich kolegů, který byl dlouho šéfem HR, protože za mě neexistuje takový dotaz, o kterém bych věděla, že mě navede správným směrem a budu mít jasno ve volbě. Jsem nastavená tak, že to, co lidé říkají, pak také dělají a jsou ke mě a k sobě upřímní. A potom zjistím, že 90 % lidí říká jen to, co chceme slyšet nebo se dělají a věci kolem hezčí, než jsou. Neumím se v tom orientovat nebo číst mezi řádky. U nás do firmy se přijímají lidé s doporučením kolegů – hodně totiž sázíme na to, že ve svém okolí mají člověka, který hledá změnu a odpovídá tomu, co hledáme, a má vlastnosti, které pro festival chceme. Ale jinak je můj odhad na lidi zcela tristní, řekla bych (smích).

KDYBYSTE SI MOHLA VYBRAT JAKOUKOLIV JINOU PROFESI, KTERÁ BY TO BYLA?
Cokoliv, co není spojeno s lidmi, ale zatím jsem nenašla odvětví, které by to splňovalo, protože dnes to úplně nejde. Vždycky si tak sním, že jsem spisovatel, někde pryč od lidí a knihu napíšu třeba za 14 dní, kdy chytnu múzu. Nebo že pasu ovce… ale to bych zase musela prodat vlnu a zprodukovat mléko – takže na tomhle to vždycky u mě ztroskotá (smích).

___

Libil se vám tento rozhovor?
Newsletter Rockaway Insider vychází každé tři týdny – přihlaste se k němu hned.

Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___