ROCKAWAY INSIDER s Kryštofem Hilarem, spoluzakladatelem a CTO ThreatMark

Které profesní rozhodnutí tě dostalo tam, kde jsi nyní?
Život je path-dependent a každé rozhodnutí vytvoří zcela novou situaci, ve které je opět k dispozici množina cest. Chci tím říct, že ne všechna rozhodnutí byla moje – třeba to, když rodiče kdysi malému Kryštofovi koupili první počítač – a kdyby někdy někdo něco rozhodl jinak, nejspíš bych ani ty správné volby neměl.
Možná to bude znít jako laciný motivační proslov, ale já jsem na začátku opravdu učinil vědomé rozhodnutí, že cesta „studovat – najít si práci – založit rodinu – bezpečné dorazit ke smrti“ je neakceptovatelná a příběh Kryštofa Hilara tohle rozhodně nebude. A samozřejmě důležitým rozhodnutím bylo i zkusit štěstí ve firmě AEC, kde jsem potkal budoucího parťáka Michala Tresnera – a ten se zase rozhodl nahirovat tehdy zmateného Kryštofa, který přijel autobusem z vesnice do Brna. No a pak už byla jen otázka času, kdy a jakou firmu založíme. Další rozhodnutí, jako třeba předčasné ukončení studia na Masarykově univerzitě, už pak byla jednoduchá.

Chybami se člověk učí. Která chyba tě naučila nejvíc a co konkrétně?
Jsem přesvědčený, že kvalitu rozhodnutí nelze soudit podle jejího výsledku. A hlavně: při rozhodnutí „jít doprava“ ztrácí člověk přístup ke světu, který existuje při rozhodnutí „jít doleva“. Myslím si proto, že jediné, co člověk může považovat za chybu, je situace, kdy udělá rozhodnutí nekorespondující s jeho cíli a hodnotami – s velice krátkodobou vidinou nebo emotivně. Pokud má člověk nějakou dlouhodobou vizi, existuje každou vteřinu jen jediná otázka: „Do what’s easy“ versus „Do what’s right“. Já jsem to „what’s right“ ne vždy udělal a trochu lituji všech krizových situací, kdy jsem šel cestou stresu, emotivního výstupu místo chladné analýzy faktů a racionální volby nejlepší varianty nebo jen tou „lehčí cestou“.
Ale abych byl konkrétní – určitě jsme vymýšleli spoustu features, které sice později validoval zákazník, ale nehledě na výsledek by bylo lepší být víc „fail fast” – tedy postupovat způsobem, aby byla chyba co nejlevnější. Myslím, že jsme poslední roky byli málo agresivní, protože jsme se báli o cashflow a zároveň nechtěli další ředění akcií.

Na které své schopnosti pracuješ, protože ji považuješ pro budoucnost za nejdůležitější?
Je potřeba najít vhodný kompromis – zaměření se na maximalizaci silných stránek a zároveň minimalizaci těch slabých. Určitě pracuji na svých soft-skills, ty jsou potřeba ve všech kontextech a scénářích, a to i včetně scénáře možného návratu do doby kamenné kvůli současné geopolitické situaci. Jedinou výjimkou by snad mohla být úplně sólová dráha, např. algotradera s vlastním kapitálem – pracovat s lidmi je jinak potřeba všude. Kromě toho se zaměřuji hlavně na computer science, matematiku nebo machine learning. Každých pár měsíců je populární jiný framework a programovací jazyk, principy ale nevytvořil člověk, a proto se nemění. Myslím si, že momentální poptávka snižuje význam slova programátor. Člověk znalý pouze „kuchařky“, nikoliv však principů, může zneužívat aktuální převis poptávky pro vysoké marže. Firmy hledají zaměstnance a říkají si „je lepší vzít někoho, než nikoho”. Věřím, že v dlouhodobém horizontu bude takový typ práce nahrazen zero-code přístupem a umělou inteligencí a světu bude vládnout opět nesmělý chlapec ve flanelové košili schopný takové systémy vytvořit (smích).

Jak si zachovat chladnou hlavu, když jde ve firmě „do tuhého“?
Rád čtu a na tohle téma se mi líbí koncept „prioritize and execute“, o němž píše bývalý důstojník amerického námořnictva Jocko Willink v knize Extreme Ownership: How U.S. Navy Seals Lead and Win. Důležité je zachovat si chladnou hlavu, neztratit „big picture“, pochopit situaci, vybrat nejlepší sekvenci akcí a udělat to. Netvrdím, že to vždy zvládám, ale mám na to takový proces: když zavládne chaos, otevřu si prázdný soubor a backtrackuji firemní cíle – od valuace až k jednotlivým akčním krokům, přičemž u každého jen kontroluji, jestli je má někdo z firmy ve svém radaru. Možná to zní divně, ale když nastane krize, mám tuhle situaci, kdy je potřeba čelit jednomu „nepříteli“, vlastně rád. Můžu na chvíli ignorovat zbytek světa a problém vyřešit. Myslím, že v podání Bena Horowitze se stávám takovým „wartime CEO“. Seženu lidi, kteří dohromady dokážou problém vyřešit, pak se ho pokusíme pochopit, definovat, najít nejlepší možný to-do list a spustit akci. Každý si vezme část úkolů a každých pár hodin se synchronizujeme. Když to není úplně otázka života a smrti do hodiny, je v dlouhodobém horizontu myslím lepší delegovat celé problémy, a nikoliv jen tasklist hotového řešení.

Kde hledáš inspiraci pro další nápady?
Nemyslím si, že bych byl nějak zvlášť kreativní člověk. Když ale řeším nějaký technický problém a dojdou nápady, jdu si dát sprchu. To vždycky zabere (smích).

Jaká je tvoje nejdůležitější rada začínajícím startupistům?
Chtěl bych všechny nejdřív varovat. Lidské bytosti jsou ve svém uvažovaní nepřesné a mojí radu ovlivní všemožná kognitivní zkreslení od efektu „Já jsem to věděl“ až po předeterminovanost. Musel jsem to zmínit, Daniel Kahneman i Nicholas Taleb by mě budili ve spánku, kdybych to neudělal (smích).
Každopádně: na první místo bych umístil jednoznačně „start with why“ ve fázi “product market fit”, protože je potřeba pochopit, v jakém světě by byl ochotný potenciální zákazník za něco své dolary vyměnit. Cokoliv vás přitom napadne, je jen hypotéza, kterou je potřeba co nejrychleji verifikovat. Je jednoduché něco dlouho budovat za peníze investorů a přidávat další features, ale většinou to není správná volba.
Další na řadě je škálování. Jakmile s tím firma začne, naškáluje se úplně všechno, včetně problémů. Z drobné neefektivity se stane velká, z malého chaosu chaos obrovský. Dle mého názoru je extrémně důležité mít jistotu, že to, co chceme zvětšit pomocí venture fundingu, je to pravé. V týmu pěti jednorožců, kteří sedí v jedné místnosti, pracují 16 hodin denně a jejich sen je vybudovat skvělou firmu, je možné změnit produkt ze dne na den. Když se z toho stane firma o sto lidech, kde vedle unicornů pracují i ti „průměrní“ a kde každý má pouze omezený kontext a všichni mají v mysli vypálený status quo, nezměníte už vůbec nic.
Moje rada tedy je: vyřešit problém, který má dostatečné množství lidi, a extrémně agresivně pracovat na tom, aby se k nim dostalo řešení dostalo.

Jaká byla tvoje nejlepší investice v životě?
Čistě finančně asi long trade bitcoinu na páku při prudkém posunu ceny instrumentu, což nastalo někdy okolo roku 2017. Z pohledu vlivu na můj život je to ale bezvýznamné a za nejlepší investice považuji ty časové, tedy stále „otevřenou pozici“ ThreatMarku a taky tisíce hodin mojí nezištné zvědavosti když mi bylo zhruba mezi 13 a 18 lety. Měl jsem spoustu času zkoumat svět, psát různé nástroje, hackovat náhodné služby, reversovat software a zjišťovat, jak vše funguje do poslední instrukce spuštěné na mém Intel Q9500 (smích).

Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___