VÍM, ŽE RÁD LEZEŠ PO HORÁCH. ŠLO TI PŘI HOROLEZENÍ NĚKDY O ŽIVOT?
Jo, dvakrát to bylo dost drsný. Nejdřív v jižním Švýcarsku, kousek od Zermattu. Šli jsme poprvé bez průvodce a najednou padla mlha. Navíc začalo foukat a sněžit, takže po deseti metrech nevidíš svoje stopy. Když sejdeš do špatného údolí, seš v háji, protože tam nebudeš mít signál, těžko se ti bude hledat cesta zpět a může se stát, že tam budeš muset nocovat.

POČKEJ, CHÁPU SPRÁVNĚ, ŽE LEZETE BEZ JIŠTĚNÍ?
Jištění hrozně zpomaluje. Měli jsme jen mačky a cepíny, protože v hlubokém sněhu trvá dlouho, než vykopeš kotvu.

BÁL SES?
Jo, tyjo. Najednou si totiž uvědomíš, jak jsi bezbranný. Nemáš komu zavolat ani tě nikdo nepřijede vyzvednout. Prostě jsi sám, jen s tou obrovskou horou.

ŘIKÁŠ TO S LEDOVÝM KLIDEM. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE JSTE SE UDRŽELI.
Přimknuli jsme se ke skále co nejvíc to šlo a lavina nám přeletěla přes hlavu. Nebyla naštěstí tak silná, aby nás strhla. V takové chvíli to musíš co nejrychleji otočit dolů. Vůbec netušíš, jestli za minutu nepřiletí něco dalšího. Naštěstí jsme to slezli a všechno dobře dopadlo. Dole jsme si řekli, že tohle už fakt nikdy nechceme zažít.

CO TĚ NA TOM NEJVÍC BAVÍ?
Kromě lezení jako takového a nádherné přírody, si úplně vyčistíš hlavu. Nemyslíš na práci, nikdo se ti nedovolá, žádný Facebook. Jsi prostě nedostupný. Staráš se jenom o tři základní věci – cesta, jídlo, spánek. Na druhou stranu to má i svoje nevýhody. Když začne hodně sněžit, strávíš třeba tři dny ve stanu dva na dva metry. Občas možná odsypeš sníh ze střechy, ale jinak ležíš, čteš si, hraješ karty, nebo si povídáš o životě. Tím chci říct, že to dělám i kvůli partě. Při lezení musíš mít fakt dobrýho parťáka, jinak to nedáš.

A CO JE NA TOM NEJTĚŽŠÍ?
Jedna věc je jasná hned. Hory ti nic neodpustí. Celou cestu si musíš perfektně naplánovat, přistupovat k tomu s respektem a pořádně se soustředit. Zároveň si musíš uvědomit, že lezení nemůže být středobodem všeho. Protože když se přemotivuješ a chceš to dát za každou cenu, strašně si zahráváš. Úspěch není vylézt kopec, ale vrátit se zpátky.

ZPÁTKY V ČESKU

Co si dělal předtím, než si přišel do Rockaway?
Consulting.

Nikdy nevím, co to přesně obnáší.
My jsme dělali manažerský consulting, takže příklad projektu je, že firma potřebuje strategii na další tři až pět let. A ty jim například řekneš, na jakých trzích mají být, co tam mají prodávat a přes jaké kanály a jaký to bude mít finanční dopad. V consultingu neexistuje něco jako typický projekt. Každá studie byla úplně jiná.

Takže přijdete do firmy, uděláte návrh a pak už se dál nestaráte, co se s tím stane?
Velmi zjednodušeně ano. Přijdeš, podrobně rozpracuješ problém, navrhneš řešení a další měsíc tam sekáš zase něco jinýho. Ale i to se už mění a konzultanti se stále víc soustředí i na implementaci svých návrhů.

Jak dlouho jsi to dělal?
Pět let. Šel jsem do consultingu hned po škole.

Uteklo to?
Brutálně rychle. Po pár letech jsem šel ještě studovat MBA, to jsem se naštěstí zastavil a srovnal si priority. Přišlo to ve správný čas.

Zjistil jsi něco, když ses zastavil?
Uvědomil jsem si, jak jsem unavenej a že to tak dlouhodobě nejde. Doteď jsem celý život cestoval, takže jsem se rozhodl konečně vrátit do Česka. Chci být víc s rodinou, s přáteli, věnovat se koníčkům a trochu zvolnit. Hlavně jsem ale chtěl začít budovat něco dlouhodobějšího, co můžu přímo ovlivnit. To mě hodně motivuje.

Přišel jsi do Rockaway v době, kdy se přebíral Mall. Co tady máš na starost?
Stavíme tým, který bude firmám v portfoliu pomáhat definovat byznysovou strategii. Pro mě je to takový přechod mezi consultingem a tím, že jsem přímo v jedné firmě. Najednou vidím nejenom to, co navrhuju, ale hlavně jak to jde přes všechny překážky a jak je těžký je návrh doručit do reálný podoby. To je pro mě nová zkušenost.

Je něco, co tě po příchodu do Rockaway překvapilo?
Překvapilo mě to „startupové“ prostředí – je to víc chaotické a nestrukturované, než jsem čekal. Přicházím totiž z prostředí, kde má naopak všechno svůj řád. Na druhou stranu je obdivuhodné, co kluci stihli za tak krátkou dobu vybudovat.

Máš už za sebou nějaký projekt, na kterém jsi si vyzkoušel spolupráci s novým týmem?
No jasně. Jedna z věcí, které jsem dělal na podzim byly drony. To mě hodně bavilo. Na tom jde i dobře pochopit, jak vypadá část mé práce. Jakub na jedné poradě řekl, proč Amazon může testovat doručování dronem, a tady to ještě nikdo nevyzkoušel. Nemělo to typického vlastníka, tak jsem si to vzal na starost. Museli jsme spojit hodně věcí dohromady – logistiku, funkcionality na webu, technický věci, marketing. Zvládli jsme to skvěle a jako první si otestovali reálné doručení objednávky dronem.

Rockaway Academy

Nedávno jsem četl, že spouštíte Rockaway Academy a ty to máš pod palcem. O čem to bude?
Dostal jsem to na starost, protože jsem sám byl v zahraničí na několika stážích. Když tě zrovna nepostaví ke kopírce, tak je to fakt skvělá zkušenost. Chceme se tenhle rok v Rockaway otevřít mladým lidem, lépe je poznat a umožnit jim, aby si vyzkoušeli, co práce v internetových firmách znamená – a o kopírování a vaření kafe rozhodně nepůjde.

Proč bych měl jít do Rockaway Academy?
Dobrá otázka. Podle mě hlavně kvůli zkušenostem, který tady získáš. Za dva měsíce si navíc uděláš představu o tom, jestli je taková práce pro tebe nebo ne. A získaný zkušenosti případně stejně uplatníš kdekoliv jinde. No a to nejdůležitější na závěr – budeš makat se super lidma, takže win – win.

Kolik plánujete vzít lidí?
Je to pilot, takže na začátku vezmeme dva nebo tři lidi. Chceme se jim naplno věnovat a mít jistotu, že si ze stáže něco odnesou. Dáváme do toho dost energie, tak snad to bude stát za to. Já věřím, že jo.

Informace o Rockaway Academy najdete tady.

Nastrukturovat si to

Mám teď jednu vážnější otázku. V čem si myslíš, že jsi dobrej?
Consulting mě naučil jednu základní věc, která je potom hodně žádaná. Bez ohledu na to, jaký řeším problém, dokážu ho rozložit na jednotlivé části a najít řešení. Navíc to dovedu velmi rychle, nepotřebuju kolem toho dlouho teoretizovat. Myslím, že se s Jakubem dobře doplňujeme – on má high level nápady a já to dokážu nastrukturovat a rozplánovat. Zjistím, co se musí stát, abychom to uvedli do života a pak to s pomoci různých lidí převádíme do reality.

Kde lidi v projektovém řízení dělají nejčastěji chyby?
Nejčastěji v tom, že si špatně nastaví cíle. Chyba je, když si neřeknu, co je vlastně úspěch a co do toho zahrnuju. Pak je potřeba si projekt rozdělit do několika menších částí a krátkého časového období. Když si dáš nejasný cíl a ještě navíc dlouhý období, v týmu rychle opadne motivace a energie. Hlavně ale za nějaký čas už nikdo neví, proč ten projekt běží a kdo na tom dělá.

To nezní jako raketová věda.
Taky že to žádná věda není. Je to hodně o disciplíně.

Když se podíváš zpátky na svojí kariéru…
Hele, já nejsem zas tak starej, je mi lehce přes třicet…

Dobře. Když se podíváš na dosavadní pracovní zkušenosti, jaké „aha momenty“ tě napadnou?
To je dobrá otázka. Trochu filozofická, což mě trochu znervózňuje, protože já fakt potřebuju mít všechno dopředu rozmyšlené a nastrukturované…

V pohodě, máme čas…
Asi bych to celý spojil do jediný věci, a to je dlouhodobá udržitelnost. Vždycky můžu v práci udělat víc věcí a trávit tam nekonečně času. Myslím, že si umím rozmyslet, kde ještě přidávám hodnotu a kde už ne. Takový ten Paretův princip – zaměřit se na důležitých 20 % a vyřešit tím 80 % problému. Tím si pohlídáš balanc mezi pracovnim a osobním životem. Jinak řešíš nedůležitý věci v čase, kdy můžeš odpočívat a dřív nebo později vyhoříš. Zní to banálně, ale v běhu dní na to snadno zapomeneš.

Jak si to právě v tom běhu dní hlídáš?
Ja to přeháním do extrému a normálně si řeknu: pokud tohle neudělám, co se stane? Pomohlo mi to, když jsem třeba prezentoval pro top management velkých firem. Když to podělám, co se stane? To nejhorší, co se může stát je, že přijdu o práci. To se stejně na 90 % nestane a i kdyby, tak si najdu jinou. Co horšího se může stát? Chápeš? Nic se nestane! Ulevilo se mi a přestal jsem se stresovat.

Napadne tě ještě něco?
To je fakt dobrý cvičení! Ještě jedna věc. Na konci dne asi ani neni tak důležitý to, co dělám, ale s kým na tom dělám. Dělat skvělou věc, ale mít kolem sebe špatný tým, to bych neuměl. Takže radši dělám míň zajímavou věc, ale s fajn lidma.