Vladimír na ostré hraně mezi umělcem a designérem křeše nápady pro svoji práci. Během studií učitelství výtvarné výchovy se podíval do Anglie, kde si uvědomil nedostatky českého vzdělávacího systému. Rozvíjí komunitní bydlení Techsquat, kde se spolubydlícími ověřuje startupové nápady. Spoluzaložil projekt Kdyjedeš, který pomáhal lidem najít své přátele ve vlacích. Zkušenosti z dopravy poté naplno zúročuje v Biletu, na kterém se podílí od samého začátku.

Jak se vám momentálně daří v Biletu?

Ahoj Vojto. Udělali jsme poslední dobu výrazné kroky: Vyzkoušeli jsme si, že lístky umíme prodávat. Už tu ale nejsme pouze kvůli českému trhu, stavíme globální platformu umožňující dopravcům kompletně spravovat svůj business, od zadávání jízdních řádů a ceníků, definici vozidel, přes chytrý seating a yield management, až po odměňování věrných cestujících skrze promyšlený loyalty systém. To, co vidíš na Bileto.cz, je jen špička ledovce. To podstatné se momentálně odehrává pod hladinou.

A jak jste na tom s mobilními aplikacemi?

Aplikace vyvíjíme. Před pár týdny jsem dokončil guerilla testování nákupního procesu po pražských kavárnách. Byl bys překvapený, jak jsou lidé nadšeni, když se jich místo nabídky penzijního připojištění či výhodného volání, zeptáš na pomoc s uživatelským testováním. Někteří se nechali i pozvat na kafe.

Aplikace ale nejsou pro nás kritické. Jedním z principů, které v Biletu razíme, je mobile-first. A tím myslím skutečné přemýšlení nad všemi procesy v prostředí rozměrů displejů na telefonech, phabletech a tabletech. Je zajimavé sledovat trendy. Budoucnost totiž možná leží ve smazání rozdílů mezi webovou a nativní mobilní aplikací. Webové aplikace zítřka budou umět ukládat data offline nebo zavolat notifikaci v prostředí platformy. Další odborníci poté přichází s názory, že uživatelé jsou již nyní mobilními aplikacemi zahlceni a přijde okamžik, kdy nebudou ochotni si přidat další nablýskanou ikonu na stranu číslo 7. A pak je otázka, zda se neobjeví nové principy v práci s nativními aplikacemi, ať v podobě widgetů či inteligentních notifikací. Když uděláme webovou aplikaci, která bude tohle všechno ovládat, k nákupu lístku se zákazník dostane kdekoliv. 

Takhle jsi o Biletu přemýšlel od začátku?

Ne, na to nebyl čas. Dnes už to není o tom, že by člověk při používání mobilního telefonu musel být nutně v pohybu. Ta premisa není správná. Lidé používají telefon úplně kdekoliv a chtějí se dostat ke všem funkcím aplikace. Takže to prvotní rozhodnutí, že Bileto uděláme mobile-first, to byla podle mě správná cesta.

Co bylo nejtěžší při návrhu webu Bileta?

Když se podíváš na úvodní stránku, najdeš tam lištu se dny. Jsme na ni relativně hrdí. Obsahuje nejen datum, ale na první dobrou najdeš třeba pondělí a uvědomíš si i jak je daleko. A klikneš. Ostatní servery mají stále malinkaté jQuery kalendáře. My jsme ale zjistili, že lidé potřebují hledat maximálně na čtyři, pět dní dopředu.

To je kouzelný. Vůbec jsem si toho nevšiml. Bral jsem to jako samozřejmost.  

Přesně tak! Jsem rád, že to říkáš. Všechno jsou to drobnosti, které ale ve výsledku posouvají uživatelský zážitek. Tak, že si toho právě uživatel kolikrát ani nemusí všimnout.

Idealizovaná realita startupu

Co je hlavní náplň tvojí práce? Máš klíče od vizuálního jazyka Bileta?

Na vizitce mám napsané Art Director, ale situace je malinko komplikovanější. Mám na starosti dvě oblasti. První je hlídání konzistence značky. Tedy aby náš brand komunikoval na veřejnosti jednotně a přitom nezáleželo na tom, zda se s ní setká koncový uživatel, cestovatel nebo náš zákazník z řad dopravců či obchodních partnerů. A to se nutně netýká pouze vizuální části. Do širšího chápání značky můžeme např. zahrnout i kulturu firmy a vystupování mých spolupracovníků. Přestože prodáváme jen jízdenky, chci aby lidé měli pocit, že se setkávají s produktem, který je stavěn s péčí, odborností a smyslem pro detail. Druhá oblast je produktový design a předávání jeho směru a vize mým kolegům. Tady už si můžeš představit samotnou webovou aplikaci jak ji znáš z webu bileto.cz, grafiku jejího uživatelského rozhraní a uživatelský zážitek (User Experience – UX) nákupního procesu. Přívětivost administrace pro dopravce či grafický design aplikací pro mobilní telefony. Z toho lze lehce usoudit, že nezáleží tolik na tom, co mají lidé napsané na vizitkách (směje se).

A která z těch částí tě baví víc? Učit a řídit tým, nebo spíš exekutiva?

Mám strašně rád scénu z filmu Gladiátor s Russellem Crowdem, kdy jedna z vedlejších postav pronese: “Sometimes I do what I want to do. The rest of the time, I do what I have to.” Hláška narovnává idealizovanou realitu startupů. Chvíle, kdy kreslíme ilustrace nebo kreativně řešíme tiskoviny jsou vzácnější a snažíme si to užívat. Jak jsem již zmínil, hlavní náplní je pro mě produktový design a User Experience obecně.

Tak pojďme blíž k User Experience. Jaké vlastnosti by měl mít dobrý UX designer?

Na řešení otázek tohoto charakteru jsou v Čechách určitě povolanější lidé než já. Například Berka. Ale když už chceš odpovědět: Termín User Experience se v posledních letech dostává do popředí, ale prakticky je to jen trendy název zastřešující obory, kterými se již dlouho zabývají psychologové, interakční designéři, antropologové, sociologové, grafici či informační architekti. Zůstanu tedy v obecné rovině a v rovině internetových aplikací. Každý web má své cíle. Nezáleží na tom, jestli potřebuješ najít telefon na opraváře pračky, objednat si jídlo nebo koupit jízdenku na vlak. Pokud se návštěvník webu dostane k danému cíli bez prodlení a navíc bude mít z cesty pozitivní pocit natolik, že ji bude chtít absolvovat znovu, pak web funguje dobře. A kvalitě té cesty velkou měrou přispívá i UX designér. Dobrý UX designér konstantně přemýšlí nad produktem, testuje ho, kreslí wireframy, tvoří prototypy a chodí do terénu. Jednoduše bez názorů obyčejných lidí, tvých zákazníků, nemáš kompletní přehled o situaci. Takže dáš lidem třeba do ruky prototyp se zadáním: “Nakupte kombinovaný lístek Praha – Šternberk”. “To jako jde?” dostaneš odpověď a pak sleduješ jejich interakci, jak postupují, na co klikají. Pak to vyhodnotíš a připravíš další verzi.

Takže důležitou vlastností je mít široký odstup, umět vyskočit ze specializace a snažit se pochopit běžného uživatele a vcítit se do jeho potřeb.

Ano, přesně to mi říkají kolegové. UX designer v podstatě bojuje za uživatele. Grafik má zase své ego a snaží se udělat práci co nejhezčí. Já jsem v současné době na obou pozicích.

Kolik máte lidí v Art departmentu?

Aktuálně jsme 4. Tomáš se se stará o frond-end a UX, Adam nám pomáhá s kódem a taktéž máme grafičku Kristínu, která má široké znalosti od klasického tisku po digitální ilustrace.

Jak předáváš grafikům v Biletu svojí myšlenku o tom, jak by mělo Bileto komunikovat?

Jsem původně pedagog. Mám vystudovaný obor učitelství pro výtvarné školy na Masarykově univerzitě. Kromě kresby, malby a řemeslných dovedností, bych měl umět i předávat vědomosti dál. A protože teď již vedu tým, snažím se zadávat úkoly tak, aby mí kolegové měli k dispozici co nejvíce řešení a i samotná cesta je bavila.

Kde se inspiruješ?

Poslední dobou mě zajímají hlavně weby, které jsou výborné zpracovány po všech stránkách. Třeba Virgin America, odladěný mobile-first zažitek rezervace letenky. To flow je natolik moderní a nadčasové, kdy se sám sebe ptám, zda-li se jím lze inspirovat i mimo otestované americké publikum. Zda by ten interface zvládli používat i naše rodiče, které často nemají zkušenosti ani s chytrými telefony. Vezmi si třeba ikonku ukládání, jak si ji představíš?

Šipku dolů, něco jako download.

Pro mě je to disketa. Protože si ji pamatuji. A teď si vezmi generaci Z, to jsou třináctiletí a čtrnáctiletí uživatelé, kteří jsou velmi obratní v používání počítačů a telefonů od raného věku. To je důvod, proč mají problémy se soustředit ve škole, učitelé je často nejsou schopni ani zaujmout. Tahle generace disketu nikdy neviděla. A to je to. Jak mám tenhle piktogram používat v Biletu pro ukládání, když vím, že ji pochopí moje a střední generace? A takových věcí najdeš víc. Najednou ti zůstávají symboly, jejíž reálný obraz už vyprchal.

Lindy-hop a Techsquat

Jak zabraňuješ tomu, aby si v práci neměl sklon k repetici nápadů?

Takže se ptáš na koníčky.

Dejme tomu.

Baví mě kreslit. A taky miluji tanec, swing a lindy-hop. Když už se musím hýbat, tak chci aby to dávalo smysl, a tanec mi smysl dává.

A k práci designéra si se dostal jak?

Při škole jsem dělal designéra na volné noze, designoval weby, dělal brandy a tiskoviny. Škola mi dávala umělecký základ – naučila mě kreslit a výtvarně se projevovat. Dnes čerpám z umění i designu.

Co jsi dělal po škole?

Po škole, před dvěma a půl rokem, jsem šel bydlet na brněnský Techsquat.

V čem to spočívá?

Techsquat je koncipován asi nějak takhle: Najdeme lidi, kteří mají zajímavé dovednosti a chuť tvořit a dejme jim společný prostor. S každým zájemcem se domluví “pohovor”, kde se probere jeho osobní vize. Vzniká tak komunita lidí sdílející více než jen potřebu vynést koš a umýt nádobí. A z tohoto sdílení poté vznikají projekty. Všem mladým lidem doporučuji zkusit podobný způsob bydlení.

Poslední otázka: Co je vlastně největší přidaná hodnota Bileta?

Máme opravdu kvalitní nákupní proces. Návštěvník jím projde na čtyři kroky a dopravcům dává nástroje poznávat své cestující a nabízet jim služby na míru. A v nové verzi, která vyjde v příštích měsících, jsme se zase velmi dobře vypořádali se zobrazením a prodáním kombinovaných cest.