Rockaway Insider s Karlem Ochem, uměleckým ředitelem MFF KV

​​Chybami se člověk učí. Která chyba vás naučila nejvíc a co konkrétně?
Přibližně v polovině mé dosavadní dvacetileté kariéry jsem se ze člena týmu stal tím, kdo jej vede. Na podobný přerod se obyčejně vážou určitá pochybení manažerského druhu, zejména v počátcích, která souvisejí i s vytvářením nové podoby kolektivu pod vaším vedením.
Týmová práce, dynamika a energie jsou v naší branži klíčem ke všemu. Díváme se společně na filmy, snažíme se je přivézt do Karlových Varů, dlouhé hodiny se bavíme, jestli tento film ano či ne.Člověk se učí sbíráním zkušeností a vedení týmu je častokrát alchymie – má své nádherné momenty, ale i záludnosti a člověk musí kombinovat pokoru s nutnou dávkou pravidel, aby kolegové přesně věděli, kudy jít.

Která inspirativní kniha vás nejvíc ovlivnila, a proto bychom si ji měli přečíst?
Kniha je obecně něco, co i v těžších okamžicích člověku pomáhá získat nadhled nad životními trably. Snažím se číst co nejvíce, kniha je pro mě zásadní zdroj energie i útěchy. V souvislosti s mou profesí nemohu nezmínit osobu, která mě zásadně ovlivnila za studií – profesor Jiří Cieslar, tehdy vedoucí Katedry filmových studií na Filozofické fakultě, kde jsem studoval s řadou svých pozdějších kolegů. Byl velmi komplexní a zajímavou postavou, nejen filmovým kritikem, ale i esejistou a literátem. Z několika knih, které mu vyšly, jako třeba Concettino ohlédnutí nebo Hlas deníku, je jasné, že jde o spisovatele, který dokáže film vynést z jakéhosi ghetta či, řekněme, limitující ohrady. Učinil psaní o filmu zajímavým i pro ty, kteří nejsou z branže. Je to skutečně fantastické čtení, na které v mých očích navazuje Jiří Peňás nebo Ondřej Štindl, dnes jedni z nejzajímavějších publicistů. Knihy Jiřího Cieslara na mě měly velký vliv i proto, že jsem si uvědomil komplexní souvislosti filmu, mé životní lásky a později i zaměstnání, s ostatními druhy umění, se společností a tak dále.

Které profesní rozhodnutí vás dostalo tam, kde jste nyní?
Víte, víc než na bázi nějakého rozhodnutí se mi ty věci udály shodou náhod, okolnostmi a díky setkáním s lidmi, kteří na mě měli zásadní vliv – jednou z nich byla má předchůdkyně, paní Eva Zaoralová, dáma, která mi předala před deseti lety svou funkci.
Možná to bylo rozhodnutí opustit v roce 1996 předčasně právnickou fakultu poté, co jsem si uvědomil, že to skutečně není směr, kterým se chci vydávat. A také to, že jsem se dostal na zmíněná filmová studia na Filozofické fakultě, škole, která mi dala základ pro práci, jež mi byla nabídnuta po festivalu v roce 2001 právě tehdejší uměleckou ředitelkou.

Na které své schopnosti pracujete, protože ji považujete pro budoucnost za nejdůležitější?
Jedna věc mě nikdy nezklamala: schopnost udržet si instinkt, který pomůže proklestit se džunglí stovek filmů a na ně napojených osobností, a pokusit se přijít na to, jestli by daný film byl zajímavý pro diváky. Tenhle instinkt se stává důležitějším a zásadnějším díky praxi, člověk věří víc jemu, a tedy sám sobě, což je klíčové zejména v okamžicích, kdy je potřeba učinit rozhodnutí vnímaná jako kontroverzní.
A pak je to samozřejmě velmi nesnadno dosažitelná kombinace pokory vůči práci jiných a vlastního nekompromisního vkusu. Davy tvůrců tráví léta něčím tak zásadním, jako je převádění svých osobní pocitů a vidění světa do filmů. Je nutné je brát vážně, i když se třeba s některými ukázkami jejich práce ztotožňuji jen těžko, ale také spoléhat právě na svůj vkus i za cenu toho, že může řadu lidí zklamat. Není to jednoduché – na jednu stranu nechcete být za nafrněného frajera pohrdajícího filmy, na druhou stranu zase musíte vědět, jaká je dramaturgická linie, kterou se snažíte spolu s kolegy razit.

Jak si zachovat chladnou hlavu, když se firma dostane do úzkých?
Opět se k tomu vrátím: jedna z nejdůležitějších složek mé práce je tým. Žádný umělecký ředitel nemůže svoji práci dělat bez skupiny lidí, kteří s ním delší dobu spolupracují, které respektuje, na jejichž názory se těší, na ty sáhodlouhé debaty o filmech, ale nejen o nich. Diskuze jsou to velice osobní a zásadní.
Projít obtížnými okamžiky, tak jako bylo loni nucené zrušení 55. ročníku MFF KV, dokáže jenom semknutý štáb lidí. A to se stalo. Semknutost je ale i zdrojem pro kladné vnímání akce – ať už laičtí, nebo profesionální diváci a návštěvníci karlovarského festivalu ji mohou z celého týmu cítit. A to se celého štábu, protože nejen parta dramaturgů dělá festival. Tahle dobrá energie se vždy dostane ven a návštěvníci jako by chtěli být její součástí. Na festivalu to vytváří nádhernou atmosféru.

Co považujete za největší úspěch MFF KV v posledních letech a proč?
Každý velký filmový festival je velice komplexní svět, který je utvářen z různých složek – baťůžkářů, filmových profesionálů, místních lidí, jejichž život se poměrně zásadně na jeden týden změní, zástupců partnerů, bez jejichž pomoci a přispění by festival nevznikl… A největší úspěch MFF KV je, že všechny tyto složky spolu žijí v úžasné symbióze. V jedné řadě v kině hotelu Thermal sedí zástupce sponzora a student filmu a po skončení snímku se o něm můžou pobavit. Neexistují bariéry, které by zabraňovaly lidem komunikovat a tu atmosféru posilovat.
A bavíme-li se o vnímání festivalu v zahraničí, i to nám dělá velkou radost. Před několika lety britský deník The Guardian zařadil karlovarský festival mezi šest nejvýznamnějších evropských filmových akcí. Pro každý festival měl svůj důvod, pro ten karlovarský zvolil heslo „Cinephilia on Budget“, tedy festival přístupný i lidem, kteří nemají tolik prostředků, třeba studenti. My jsme za téměř 20 let ceny festival passů nezměnili, chceme skutečně vycházet vstříc všem.

Jaká byla vaše nejlepší investice v životě?
Ïnvestice do jazyků. Jsou mojí druhou vášní, protože prostřednictvím studia jazyků odkrýváte další kultury a dostáváte se blíže k lidem, což zní jako banalita, ale je to tak. Přijedete do určitého místa, můžete poslouchat, zapříst rozhovor, navnímat krásu nebo problémy života. A samozřejmě vnímání filmů ze zemí, jejichž jazyky ovládáte, je mnohem snazší, proto mám poměrně intenzivní vztah k filmům z Itálie, Francie, Španělska a jižní Evropy vůbec. Skrz jazyk se na ně člověk dokáže víc napojit. Je to investice, která nemůže u nikoho selhat; jazyk podporuje i určité zásadní lidské vlastnosti, jako je schopnost empatie, činí vás vnímavějším vůči lidem. A vnímavost vůči ostatním bychom všichni měli mít v každé době v míře co nejintenzivnější.

___

Libil se vám tento rozhovor?
Newsletter Rockaway Insider vychází každou druhou středu ráno – přihlaste se k němu hned.

Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___