ROCKAWAY INSIDER s Uljanou Donátovou (PR manager, KVIFF Group)

Chybami se člověk učí. Která chyba vás naučila nejvíc a co konkrétně?
Asi každá chyba vás nejvíc naučí. Jsem na festivalu dvaadvacet let a za tu dobu jsem nějaké udělala. Spíš než chyby to ale většinou jsou krizové situace, kdy se stane něco nepředvídatelného nebo neočekávaného kvůli překotnému festivalovému běhu. Jednou se nám stalo, že jsme měli perfektně vyzkoušenou projekci filmu, velmi na ni záleželo – a pak nás zradila technika a film se zasekl. Protože byl přítomen i festivalový host, bylo to dost nepříjemné. Jindy nastala situace, že jsme v rámci bloku, který uvádíme na closingu, vzpomínali na osobnosti filmu, které odešly v průběhu roku – a dostal se nám do výběru tehdy živý člověk – Stanislav Fišer, který bohužel nedávno opravdu zemřel… Pro mě to znamenalo smršť novinářských dotazů. V přehršli informací se taková chyba stane. Taky si vzpomínám, že jsme pro novináře zajistili autobusy, aby se dostali jednodušeji do Varů, smlouva byla potvrzena, novináři přišli na místo srazu…a autobusy nikde. Firma mezitím zkrachovala a nedala nám to vědět. Z těchto situací prostě musíte umět vybruslit a přesně vědět, kdo za co zodpovídá, abychom problém zvládli odstranit.

Které profesní rozhodnutí vás dostalo tam, kde jste nyní?
Když jsem dostala nabídku pracovat pro MFF KV, působila jsem tehdy v pořadu Kinobox a stála jsem před rozhodnutím, zda pokračovat dál, nebo se cele věnovat festivalu. Tehdy přišla krize, pořad skončil a já se definitivně rozhodla, že moje srdce bude bít pro festival. Tohoto profesního rozhodnutí jsem pak nikdy nelitovala a nikdy asi litovat nebudu.

Která inspirativní knížka vás nejvíc ovlivnila a měli bychom si ji přečíst?
Jednou na vysoké jsem byla nemocná a sáhla po knize Sto roků samoty (Gabriel García Márquez, pozn.). Vždycky jsem se téhle knihy bála, že bude příliš těžká, ale nakonec jsem ji přečetla na jeden zátah, byla jsem jí úplně okouzlená a s desetiletým odstupem a pak ještě několikrát jsem se k ní vrátila. Přemýšlela jsem, jestli se mi bude zdát stejně emotivní, jako byla poprvé – a musím říct, že ano.

Jaké je pravidlo číslo jedna, kterým se v byznyse každý den řídíte?
Poctivost. Ke všemu, co dělám, se snažím přistupovat s největší poctivostí i pokorou a zatím se mi to vyplácí.

Jak si zachovat chladnou hlavu, když jde v práci do tuhého?
U mě se to s věkem zklidňuje. (smích) Protože už festival dělám tak dlouho a mám určité zkušenosti, věci, které mě dokázaly v prvních letech „rozviklat”, se mi řeší snáze a méně mě znervózňují. Řídím se heslem nereagovat v daném okamžiku impulzivně. Když nastane krizová situace, nesednu si a nenapíšu spontánní odpověď, které bych mohla už za hodinu litovat, respektive sednu si a napíšu ji, ale neodešlu, vydýchám se, dám si kávu, e-mail smažu a vše řeším klidněji.

Na které své schopnosti pracujete, protože ji považujete pro budoucnost za nejdůležitější?
Souvisí to s tím, co jsem řekla už předtím: snažím sama sebe zklidňovat a korigovat, abych věci promýšlela a nereagovala impulzivně.

Kde hledáte inspiraci pro další nápady?
Všude možně! Při práci na festivalu člověk buduje zkušenosti a z nich vychází. Speciálně naše práce se obměňuje, protože se obměňuje obor. Pracujeme s novináři a já musím průběžně sledovat, jak se mediální scéna vyvíjí. A za těch dvacet let se diametrálně změnila. Tehdy sice internet fungoval, ale neexistovaly sociální sítě a i struktura novinářů byla jiná. Rychlost práce se proměnila. Teď, když se něco odehraje, je to v podstatě v přímém přenosu. Pro nás je důležité sledovat trendy, vývoj i to, jak se mění charakter jednotlivých médií, trendy ve zpravodajství, v publicistice a podobně.

Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___