Invia Head of Brand and Communication Michal Bošela: „Dnes se dokonalost často předstírá. Nebojte se ale přiznat, že něco neumíte.”

Které pracovní dovednosti se ti hodí i v osobním životě?
Zdravé sebevědomí. Člověk má víc zkušeností, postupně se dostane do role, kdy vede celý tým lidí a zároveň je odpovědný top managementu společnosti. Musí tomu tudíž přizpůsobit i svoje vystupování. „Přecvakává se” do role manažera – a postupně nabývá suverenity, sebejistoty a sebevědomí. A to i v osobním životě; člověk už si může být sebou víc jistý a má i důvod být. Taky jsem se naučil věci, které za to nestojí, tolik neřešit. Jsou už pro mě energeticky i časově tak náročné, že se místo toho soustředím na skutečně důležité věci.

Co nebo kdo tě v práci nejvíc inspiruje?
Inspirací, respektive motivací i po těch 10 letech v Invia je pro mě téma cestování a obor samotný. Je totiž vnímaný pozitivně úplně všemi. A taky jsou to kolegové, se kterými spolupracuji. Baví mě ta různorodost osobností i jejich pohledů na věc. Každý jiný, ale jako celek vzájemně se ideálně doplňující kombinace. Vážím si práce a přístupu členů mého týmu, a to jak těch, co se mnou společně prošli velmi těžkým covid obdobím, tak „nováčků“, kteří s sebou do týmu přinesli novou energii, přístup a nadšení. Během covidu se marketingový tým o patnácti lidech najednou zmenšil na pět lidí, kteří ale museli zajistit nezbytné marketingové aktivity. A já si o to víc vážím těch, co zůstali.

Jakou vlastnost považuješ u svých kolegů za nejdůležitější?
Pokoru. A její nedostatek často vidím u pohovorů. Je totiž problém sehnat lidi, kteří mají schopnost sebereflexe – sám jsem si po škole uvědomoval nedostatek svých zkušeností. Mladší generace je teď sice progresivnější a asertivnější, ale málokdy mají reálnou zkušenost, která by odpovídala jejich sebevědomí. Navíc byznys, pracovní prostředí a sociální sítě vytvářejí permanentní tlak na „předstírání“ dokonalosti. Když dokonalý nejsem, tvářím se, že jsem – i když vše neumím, tvářím se, že umím. Nedostatky jsou vnímány jako slabost. A přitom je fajn potkat někoho, kdo si je vědom toho, že něco neumí, ale má chuť se učit a zlepšovat. Není hanba to přiznat jak sám sobě, tak svým kolegům a nechat si poradit.

A cením si i selského rozumu a flexibility. Žijeme v době, kdy se všechno a všichni snaží být hrozně progresivní a cool. Co je složitější a sofistikovanější, je považováno za lepší. Na všechno jsou analýzy, tabulky a procesy. Ale život není jen tabulka a roadmapa. Oceňuji na lidech, když dokážou vzniklé problémy řešit jednoduše a hned, kde důležitý je výsledek, ne proces.

Čím vybalancováváš svůj pracovní život?
Můj pracovní a osobní život se hodně prolíná. Takže nebude velkým překvapením, že je to cestování. Zajímavé je, že jsem třeba ještě nebyl v Řecku, ale rovnou jsem začal cestovat po exotických zemích a evropské státy si nechávám na důchod (usmívá se). Dávno už to totiž není otázka peněz a dovolená v Chorvatsku mnohdy může finančně vyjít podobně jako právě dovolená v exotice. Tak jako je pro někoho „srdcovka“ New York, pro mě to jsou Emiráty, a hlavně Dubaj – kamarádi si už ze mě dělají srandu, že tam jezdím jako na chalupu. Je velmi snadné Dubaj odsoudit pro jeho prvoplánovou opulentnost, ale když ho člověk pozná blíž, a nejen z pohledu turistických míst, je to místo plné skvělé gastronomie, zajímavých lidí z celého světa i neskutečné dynamiky vývoje. Druhou mně osobně velmi blízkou destinací je Mauricius, který v sobě má vše, od skvělého koupání, po zelené hory s treky až po rumové destilerie. Z “novinek” poslední doby jsem byl velmi mile překvapen z Ománu.
A abych toho neměl kromě práce málo (smích), založil jsem si během covidu osobní travel instagramový profil a následně i blog Exoguru. Hlavně proto, že se mě přátelé pořád ptali na různé detaily z cest, ale důvodem bylo i období pandemie, kdy v podstatě neexistovalo jedno místo, kde by byly dostupné všechny potřebné informace ohledně podmínek cestování.Musím ale přiznat, že tenhle koníček v kombinaci s prací je časově hodně náročný.

Co bys poradil těm, kteří by rádi jednou byli na tvé pracovní pozici?
Aby se nevzdávali v boji o brand budgety, pokud třeba budou začínat ve firmě zaměřené spíš na performance kampaně. Aby nezapomínali na „klasiku“, která funguje, ale zároveň se nebáli zkoušet i nové přístupy a formy, jak značku dostat k zákazníkům. V našem případě to byl třeba koncept Léto s Tebou, kde jsme do TV spotů použili autentická videa z dovolených našich klientů.
Mimochodem, komunikace brandu je běh na dlouhou trať, je to investice do budoucnosti, která se pak vrátí právě na zlepšení právě výkonnostních parametrů, ale i v posílení důvěryhodnosti značky a klientské loajality. Když jsem sám nastupoval před lety do Invia, brandová komunikace byla brána spíše jako sekundární kanál do kterého by se mělo investovat. Má bohužel nevýhodu omezené měřitelnosti, takže to byl ze začátku trošku boj se všemi „performance guys“ (smích).
S nadsázkou říkám, že když se firma prodává, její hodnota je z poloviny dána hodnotou značky – a ta se buduje právě dlouhodobou a strategickou brandovou komunikací.

Kterou otázku pokládáš u pohovoru jako první a proč?
Opravdu upřímně myšlenou otázku „Jak se dnes máte?“ Zajímá mě, jak se kandidát má, co ten den ještě plánuje, kam třeba potom jde… Chci tak navodit uvolněnou atmosféru. Sám si ještě dobře pamatuji ty nervy a nervozitu při prvních pohovorech, kdy měl člověk respekt z manažerů sedících kolem stolu. Chci, aby se kandidát aspoň trošku uvolnil a dostal do nějaké své přirozené polohy. Aby to nebral jako zkoušku ve škole, ale jako rovnocenný rozhovor, kde obě strany zjišťují, zda prvotní očekávání odpovídají realitě. Zrovna lidi z marketingu jsou totiž občas citlivé duše, stres může vyvolat blok a nedostali by pak sebe, co v nich je.

Kdyby sis mohl vybrat jakoukoliv jinou profesi, která by to byla?
Pamatuju si, že jako úplně malý kluk, někdy v první druhé třídě, jsem vždycky chtěl být ředitelem Disneylandu, protože jsem miloval Mickey Mouse a na těch komiksech jsem vyrostl (smích).
Ale pokud by to mělo být reálné a mimo obor marketingu, tak by mě bavilo něco jako travel designer. Což už vlastně dělám i teď jako koníček, kdy na základě svých osobních cest do exotiky pak známým a kamarádům vymýšlím a doporučuji místa, hotely nebo různé poznávací a tematické itineráře. Díky Netflixu a jeho skvělé sérii o F1 jsem se v posledním roce stal fanouškem formulí, v listopadu absolvoval návštěvu své první Velké ceny, která mě opravdu nadchla, nejen závod, ale celá atmosféra eventu jako takového. Aktuálně tedy plánuji pánskou jízdu na Velkou cenu F1 v Abú Dhabí na tento rok v kombinací s pobytem v Dubaji.