Lucie Kubínyiová: „Nejvíc si v Rockaway vážím opravdové kolegiality a přátelství. ”

Ať nám to připadá jakkoliv úsměvné, motivací k životnímu rozhodnutí může být ledacos, třeba i televizní seriál. „Některé mé spolužačky se přihlásily na právnickou fakultu opravdu částečně proto, že si zamilovaly Ally McBeal nebo seriál Jake a Tlusťoch,“ směje se Lucie.

Její hlavní motivace byla ale odlišná. „Odmala jsem měla v sobě velmi silně zakořeněný pocit spravedlnosti, potřeby pomáhat, otevírat důležitá témata a vést o nich diskuzi. A bylo tomu tak, i když jsem přemýšlela o svém budoucím povolání,“ vysvětluje, proč si vybrala po absolvování třebíčského gymnázia obor právo. Jak dodává, nešlo o tradici, kterou musí potomci držet při životě – pochází totiž z rodiny tatínka vojáka a maminky učitelky. Chvíli uvažovala právě i o cestě kantorky, nakonec ale zvítězila Právnická fakulta v Brně.

Dnes je Lucie ve svém mladém věku ostřílenou právničkou se zaměřením na M&A a právo obchodních korporací. V jejím CV se blýskají prestižní advokátní kanceláře jako Dentons, Eversheds Sutherland či DLA Piper. V mezinárodních právních kancelářích získávala už od roku 2012 potřebné zkušenosti, aby, jak sama říká, „předběhla spolužáky“.
„Dnešní optikou, kdy se většina z nás snaží spíš zpomalit, to možná vypadá přehnaně, ale tehdy jsem opravdu měla pocit, že mi něco pracovního utíká a nechtěla jsem marnit čas. Naráží tak i na své – ještě středoškolské – roční studium na Edgewood High School v americkém Wisconsinu.

Sebedůvěra made in USA

„Pro 17letého člověka je taková zkušenost naprosto přelomová, alespoň pro mě byla. Do té doby jsem se potýkala jenom s problémy malého města, kde je snadné se cítit komfortně, ale zároveň taky trošku staticky a nikam nepostupovat,“ vzpomíná na to, jak se rozhodla vystoupit z pohodlné bubliny a podat si přihlášku na školu ve Spojených státech. Lucie byla zařazena do soukromé katolické instituce se striktním režimem, kde bylo náročné proniknout do poměrně uzavřené komunity spolužáků. Přesto si myslí, že šlo o jedno z nejzásadnějších rozhodnutí v životě. „Byl to krušný, pro mě ale absolutně nezbytný rok. Vrátila jsem se odvážnější, daleko jistější v kramflecích a vlastně i plná odhodlání a ideálů.“

Ačkoliv poté Lucii podle vlastních slov připravila její milovaná alma mater – Masarykova univerzita v Brně – na kariéru právničky kvalitně, jednohlasně přiznává, že právě ideály a lehkost, které si jako cenné suvenýry přivezla ze zahraničí, jí během následujících let trochu ubyly. S tím souvisí i koncipientská praxe a následná kariéra advokátky v už zmiňovaných advokátních kancelářích: „Advokacie je krásná, ale náročná cesta. Nedivím se, že ji někteří přeruší nebo opustí úplně, jsem ale ráda, že jsem měla možnost po ní jít. A třeba se na ni ještě někdy vrátím,“ říká.

Možná i tenhle aspekt přispěl k rozhodnutí stočit plachty lodi, která dosud směřovala do známých vod. „Měla jsem už relativně hodně zkušeností a celý systém znala, ve velkých advokátkách bývá hodně podobný. A já už chtěla změnit prostředí. Seděla jsem tehdy v Dentos s jedním partnerem, který se zmínil o tom, že Rockaway by pro mě mohl být perfektní fit – že jde o bandu mladých lidí, kteří pracují odhodlaně, ale efektivně, protože mají rádi svůj život a na work-life balance jim hodně záleží.“

Z čisté advokacie do Rockaway

Jak už to u „osudových setkání“ bývá, šlo všechno pak hladce a ráz na ráz. Lucie se potkala s Geneal Legal Counselem Jakubem Krůtou a Chief M&A Counselem Jakubem Rodem a uvědomila si, že podobné dilema řešili před příchodem do Rockaway téměř všichni právníci. „Někteří moji budoucí kolegové zažili obdobnou praxi jako já a odcházeli z advokacie ze stejných důvodů. To, že v Rockaway stále jsou, je důkaz, že udělali dobře.“

Dnes má Lucie v oddělení legal na starosti transakce jak ve ventures fondu, tak M&A transakce a obchodněprávní agendu v rámci celé Rockaway skupiny. Zpravidla tak na každém dealu reviduje dokumentaci od samotného počátku (non-disclosure agreement, term sheet) až do úplného konce (smlouvy o převodech majetkových účastí nebo smlouvy mezi společníky/akcionáři).

Asi nejintenzivněji vnímá Lucie právě specifickou firemní kulturu Rockaway, kde neoceňuje jen často skloňované offsity a další společné akce, které už bývají v Rockaway legendární, ale především kolegialitu kombinovanou s přátelstvím a ochotou pomoci. A to nejen mezi kolegy v legal týmu, ale rovněž u šéfů. „Je pro mě důležité, že jsou mí přímí nadřízení ochotni si vyčlenit čas a energii na vyslechnutí podnětů, a nejen to – také mají vůli společně jakýkoliv problém vyřešit. To je velmi nestandardní a jsem za to hrozně vděčná,“ uzavírá Lucie.