ROCKAWAY INSIDER s Petrem Mahdalem (Executive Leader, Technologist & Advisor)

Která chyba tě naučila nejvíc a co to bylo?
Vždy se snažím profesním příběhům a projektům věnovat naplno. Neumím takzvaně „chodit do práce”. Musím mít k danému projektu mnohem větší vazbu, musí to být něco, jehož příběh chci žít a jehož součástí chci být. Což má ale také negativní efekt: mnohdy mě to dost pohlcovalo. Roky v Mall Group a Košíku byly velmi intenzivní a košaté, udělali jsme s týmy obrovský kus práce, byla to do velké míry „černá práce” – ve smyslu transformační, reorganizační a revitalizační, vytvářeli jsme a měnili „foundations” pro budoucí investice, a to jak do lidí, tak technologií i infrastruktury. Někdy se používá výrazivo „fixing the basics”. Když takové příběhy člověk jako já žije hodně intenzivně, v určitém věku si může dovolit to takzvaně „hrnout“ – byť promyšleně a vědomě. Potřebuje určitou zkušenost a prožitky, aby si sám došel k tomu, že to s postupujícím věkem a zvyšujícími se nároky na sebe sama nemůže vše lineárně tlačit dál tím, že se ochudí o spánek nebo výživu, že tomu prostě stačí dát více času. Ani omylem. Postupně si přijde na to, že je třeba to dělat chytřeji, kvalitněji, hospodařit adekvátně se svou vlastní energií a mentálním stavem. A když na to přijde a najde si své vlastní vzorce, bude mít víc energie i pro to, aby mohl žít mnohem lépe profesní příběhy a být ještě větším přínosem. Stejně pozitivní, ne-li větší, efekt to má v osobním životě, v rodině, ve vztahu k dětem a podobně. Osobně bych to genericky za chybu neoznačil, jsem vděčný za to, že jsem si tím prošel a že jsem si na to přišel. Co mě asi mrzí, je to, že jsem k tomu mohl dospět dříve. Přibližně tak o dekádu dříve (smích).

Která inspirativní knížka tě nejvíc ovlivnila a měli bychom si ji přečíst?
Napadají mě teď klíčové knížky, které jsem četl asi dva tři roky zpátky – první byla Lifespan a druhá Circadian Code. Jsou to knížky plné hodnotných argumentů, které mě vedly k tomu, abych v určitých aspektech zastavil a přemýšlel nad tím, jak hospodařím se svou vlastní energií nebo se spánkem, jak se koukám na výživu a přemýšlím nad ní a jak se to všechno vzájemně sofistikovaně a komplexně ovlivňuje. Není to raketová věda a stačí si v tom najít to svoje, změnit několik věcí a pozitivní efekty se dostavují vcelku rychle. Skvělé je na obou to, že pokud má člověk ochotu jít dostatečně do své vlastní sebereflexe plus je ochoten ke změnám a investicím do sebe samého, tak byť jsme každý unikátní organismus, každý si může najít své vzorce, změny, možná až identifikovat toxické paterny a zlozvyky, jež je možné eliminovat.

Na které své schopnosti pracuješ, protože ji považuješ pro budoucnost za nejdůležitější?
Asi na všem, co se točí kolem práce s lidmi a lidským potenciálem. Na leadershipu, dalo by se říct. Alespoň se o to kontinuálně snažím (usmívá se). Velmi rád spolupracuji s lidmi a když řešíme komplexní věci, preferuji osobní kontakt. Proto trávím kvůli našemu portfoliovému Bringmeisteru hodně času v Německu, byť bych někdy mohl pracovat na dálku – ale v těch důležitých věcech je opravdu k nezaplacení si s lidmi prostě stoupnout k whiteboardu nebo s nimi sedět face-to-face. Neverbální část komunikace mi zatím všechny video conferencing platformy a technologie nepřenesou a nenahradí stoprocentně.

Před asi 10 lety jsem prošel komplexním koučink tréninkem, jsem tedy certifikovaný kouč. A je to mozaika: práce s lidmi, pomáhat jim posouvat se dál a plnit své úkoly. Hledat svoji motivaci, energii, pomáhat jim řešit problémy třeba jen tím, že jim pomůžete určité věci si racionalizovat, odůvodnit, otestovat, artikulovat, podrobit zpětné vazbě a podobně. Spoustu komplexních a krizových věcí jsem jak v rámci Rockaway, tak tehdy ještě třeba v Košíku nebo i v Mall Group zažil nesčetněkrát a myslím si, že tím se učím, snažím se aplikovat určité věci, postupně zraji, a to je to, co mi pomáhá tyhle situace zvládat s určitou mírou nadhledu.

Jaké je pravidlo číslo jedna, kterým se řídíš každý den v práci?
Jsou asi dvě. Zaprvé: upřímná, otevřená, transparentní a efektivní – zkrátka zdravá – komunikace. A zadruhé: disciplína a odpovědnost, prostě ownership, protože je to podle mě důležité jak ve vztahu k práci s lidmi, tak ve vztahu k projektům a transakcím. Váže se k tomu spousta „mikroaspektů” jako třeba dobrý time management. Ráno nebo večer a většinou den dopředu si projdu svůj to-do list a – někteří mě považují až za magora – projdu si projekty, tasky, zprioritizuji si úkoly a určím si, co je potřeba druhý den zvládnout a to nejenom věci, které potřebuji já sám posunout, ale hlavně, aby se mohli posouvat lidé a týmy kolem mě. Někdy jsou to jednoduché malé věci, ale někdy jsou to komplexnější úkoly a projekty a je potřeba větší míra soustředění a vyhradit si na ně nejenom kvalitní čas, ale ten si také kvalitně a korektně rozvrhnout a zaplánovat.

Jak si zachovat chladnou hlavu, když jde v práci do tuhého?
Jak už jsem říkal, spoustu krizových situací jsem zažil třeba v Košíku i v Mall Group, ale vždycky jsem se snažil na vše se dívat s nadhledem. Problém, který nastal, buď způsobili lidé, technologie či externí vlivy, ale vždy jsme potřebovali právě lidi, abychom jej vyřešili. Vždycky jsem se snažil jako leader vymyslet, jaká by z toho mohla vést cesta ven. Nenechat lidi kolem sebe padnout do přílišné míry stresu, ale udržet je v klidu, spojovat je, dávat jim prostor pro komunikaci, zajistit, aby se neschovávali, ale měli odvahu se tomu postavit čelem. Občas také upozadit a odfiltrovat články, jež spíše zvyšovaly míru stresu a tlaku. Pár opravdu krizovými situacemi jsme párkrát prošli – třeba v Košíku, kde se dělal byznys 24/7, byli při některých krizích lidé v až panickém módu z té tíhy odpovědnosti, uvědomujíce si dopady na kvalitu služby a na zákazníka – a někteří se v takovém stavu prostě a jednoduše chovají jinak, jiní začnou jednat prakticky, další by nejraději nebyli vidět a podobně. Čili, podle mého názoru a zkušeností, je třeba mít nadhled a chladnou hlavu, otevřít jim prostor pro komunikaci a spojit je. Toto se ode mě, myslím, vždy očekává – abych se uměl rozhlédnout doleva, doprava, nahoru, dolů, chytit se pár styčných bodů a mít v hlavě plán, pro něj získat lidi, dát jim odvahu a vůli jej zkusit a projít si tím s nimi.

Kde hledáš inspiraci pro další nápady?
Ve vlastním mindsetovém relaxu. Když si například jdu ráno zaběhat a překonám nějakou fázi – mám na sobě vyzkoušeno, že na to, abych si vyčistil hlavu, potřebuji zhruba 10 kilometrů běhu čili hodinu času. Po nějakých pěti šesti kilometrech odbourám „psychosomatické toxiny“ a začnu přemýšlet nad komplexními věcmi. Zásadně neběhám s hudbou nebo se sluchátky, protože potřebuji cítit les, vítr, vlhko z lesa a podobně. Po zhruba tolika kilometrech jsem schopný hlavu přepnout, vytipuji si třeba večer předtím či ráno po probuzení dvě tři témata, nad kterými budu přemýšlet, a jdu. Neříkám, že to hned vymyslím v těch čtyřech kilometrech, ale když se vrátím, sednu si a koukám do zahrady nebo prostě ještě chvíli „do blba”, mám takový ten „dojezd“ a můžu přemýšlet dál. A když to nevymyslím, minimálně se posunu v tom, že jsem schopen si určit další kroky.

Plus potom spousta dalších věcí: třeba zajímavé knihy nebo audioknížky v češtině a angličtině, které si pečlivě vybírám a které poslouchám zásadně v autě. Buďto odborného charakteru, nebo typu mentálního – jak pracovat sám se sebou a se svojí energií, výživa, leadership, koučink, sebereflexe druhého řádu a tak dále – to jsou strašně zajímavá témata, která mě nejen inspirují, ale i posouvají.

Které profesní rozhodnutí tě dostalo tam, kde jsi teď?
S Dušanem Zábrodským (investiční partner Rockaway Capital) jsme se kdysi potkali v AVG, kde jsme společně pracovali na spoustě projektů a já byl součástí jeho širokého týmu. Po sedmi osmi letech v AVG jsem stál před rozhodnutím, zda příjmu nabídku na to pokračovat v AVG na zajímavé, dobře hodnocené a statusové pozici. Firma už v tu dobu byla v podstatě „cash cow”, takže nebyl problém získat peníze na drahé tréninky a školení, ale bylo tam málo entuziasmu a energie zkusit něco nového a zariskovat. Spíše vše inklinovalo k „zůstaň tady, budeš mít dobré místo, dobrý plat a benefity“ a nepředřeš se.
Já ale nechci jen chodit do práce, potřebuji něčemu věřit, vidět v tom smysl, potřebuji něco, co můžu žít. Být součástí příběhu. Pak jsem ochotný a schopný tomu dávat maximum a neřeším, jestli jsem dnes 12 hodin na schůzkách či telekonferencích a zítra to budou čtyři hodiny intenzivního přemýšlení a fokusu na něco konkrétního, co potřebujeme vymyslet. V roce 2014 jsem šel prostě s Kubou Havrlantem, Dušanem Zábrodským, Mírou Švihovským a Honzou Jírovcem stavět jejich Rockaway vizi a šel jsem do toho po hlavě. Tohle profesní rozhodnutí mě posunulo nejdál, protože jsem vystoupil z určité komfortní zóny do něčeho pro mě neznámého a nového, kde ale nechyběl náboj a pozitivní energie tvořit společně příběh Rockaway. Na téhle cestě jsem pořád a cítím, že mi to stále hodně dává – a naopak i já jsem schopný práci hodně dát. Proto tady cítím pozitivní chemii a to, že to prostě funguje, a doufám, že bude fungovat i nadále.

Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___