Rockaway Insider s Jitkou Dvořákovou, CEO CZC.cz: Nechci být kapitánem, ale kormidelníkem

Jakou nejdůležitější věc vás naučil rok 2020?
Vzpomněla jsem si na svého kondičního trenéra, který, když jsem už úpěla, říkal: „Můžeš ještě dvakrát tolik, než si myslíš, třikrát tolik než si myslí tvoje máma a přesně tolik kolik si myslím já. Tak makej.” Je dobré si na tohle vzpomenout. Letošní rok ukázal, že v mobilizaci, kterou jsme na jaře prožili, dokážeme společně daleko víc, než jsme si kdy mysleli, a že každá investice do firemní kultury se ve vyhrocených momentech mnohonásobně vrátí.

Zjistila jsem také, že mám v sobě mnohem víc smířlivosti. Neuvěřitelně mě baví cestovat a mám i seznam míst, která chci navštívit. Na začátku lockdownu mě napadlo, že je to všechno „v háji”, že nestihnu ani polovinu. V lepším případě mám před sebou deset let aktivního života, kdy budu moci cestovat, takže si nemůžu dovolit ztratit třeba dva roky. Ale pak jsem si uvědomila, že situace je taková, jaká je, a já s tím nic neudělám. Proto si hledám každodenní drobné radosti a před usnutím si vždy vzpomenu na dvě hezké věci, které mě potkaly.

Jaké je pravidlo číslo jedna, kterým se ve svém byznysu za každou cenu řídíte?
Za 30 let v byznysu se to samozřejmě párkrát změnilo. Od „nebudeme říkat proč něco nejde, ale hledat, jak by to šlo “ přes „k vytěžení 80 % potenciálu stačí dobrá strategie, posledních 20 % je dřina, ale stojí za to“ k mému současnému pravidlu posledních let „nebudu dělat nic, co mi nedává smysl, protože mám dost zkušeností na to, abych to rozpoznala“. Nechci být kapitánem, ale kormidelníkem – potřebuji mít pokud možno konsensus svého týmu. Pokud jej neumím přesvědčit, není moje myšlenka dobrá, tedy za předpokladu, že mám ten správný tým a to já mám.

Chybami se člověk učí. Která chyba vás naučila nejvíc a co konkrétně?
Bylo jich víc, ale žádná není největší. My ženy častěji než muži trpíme obavou z rizik, nebojím se říct „přizdisráčstvím“. Poučit se ale nelze, je to věc mentality. Jsem na životní cestě „malých chyb a malých úspěchů“. Velkou chybou, kterou jsem za posledních 10 let udělala dvakrát, bylo, že jsem se nedokázala vzepřít požadavku o souběžný růst obratu i marže při poklesu fixních nákladů a nedobrém vnitřním nastavení organizace. To je smrtelná kombinace. Nevyčítám nikomu zadání, ale sobě, že jsem to přijala. I když se snažíte sebevíc a všechny parametry kousek posunete, nesplníte žádný a výsledek je považován za špatný ve všech jeho částech. I když máme v hledáčku více cílů, vždy je jeden hlavní.

Jaká je vaše nejdůležitější rada začínajícím podnikatelům a startupistům?
Necítím se kompetentní radit začínajícím podnikatelům ani startapistům, nebyla jsem nikdy v té situaci. Celý život jsem námezdní sílou, navíc v posledních 20 letech žádná ze společností, ve kterých jsem pracovala, neměla méně než 300 lidí. Nicméně pro jejich budoucnost bych radila nepoužívat slovo „startup“ jako výmluvu. Každá firma, která chce růst, musí v určitém stadiu začít plánovat a počítat. Viděla jsem spoustu začínajících e-shopů, které do obratu 100–150 milionů rostly a zároveň vydělávaly. Pak je uchvátilo „going big“ a bylo po zisku. Tomu je možné se vyhnout, ale je potřeba si uvědomit, že i startup je prostě firma.

Co považujete za největší přínos vašeho byznysu pro společnost?
Působíme v oboru s velmi nízkou marží, proto nesmíme procesně chybovat – to je velmi drahé. Myslím, že jsme firmou pracovitých, poctivých a převážně zodpovědných lidí, kteří se snaží procesy neustále šperkovat a „tunit”, byť kolikrát po desentinkách procent. Zakládáme si na férovosti a na přátelském přístupu, dlouhodobě se snažíme budovat veselý (někdy až rozverný), ale uvěřitelný a spolehlivý brand. Letos se intenzivně věnujeme zákaznické zkušenosti, i když je to nákladově pro nás složité. O to větší mám radost, když vidím ty drobné snahy napříč všemi odděleními, je to ale běh na velmi dlouhou trať. Jsme hrdé dvojky, ale nebojíme se zahalekat, když se náhodou něco povede na jedničku!

Jakou otázku dostáváte nejčastěji a co na ni odpovídáte?
Lidi se mě hodně ptají na work-life balance. Respektuji ho, ale moc mu nerozumím. Je to trend a já reprezentuji generaci workoholismu, na který ale nejsem pyšná a ani do něj nikoho nenutím. Mám to ale pod kontrolou. Práci i volnému času se věnuji intenzivně. Nandavám si hodně, ale dobrovolně. Kdyby pro mě práce nabyla nepřijatelných rozměrů, můžu jít jinam. Vždycky mám volbu. A má ji každý. Ti, co pracují pode mnou, můžou kdykoliv přijít a říct mi, že tempo nezvládají nebo nechtějí zvládat. Mentální stav mých lidí mě zajímá a vždy jim ráda pomůžu. Ale požadavek work-life balance se mi zdá zbytečný – každý by měl mít tu kontrolu sám v sobě.

Který life hack vám nejvíc usnadňuje pracovní život?
Do svých 30 let jsem žila s dálnopisem a faxem, takže se z technologií dokážu radovat jaksi intenzivněji. Navíc jsem posedlá potřebou dokazovat mým dospělým synům, že jsem větší geek než oni, a přitom mi soukromou e-mailovou adresu před 20 lety zakládal tehdy šestiletý Tomáš. Nejvíc mi život usnadňuje propojená kombinace iPhone/iPad. Poslední skoro dva roky jsem najezdila mezi Prahou a Lublaní desítky tisíc kilometrů, každý týden přes 20 hodin v autě. Oceňuji, že můžu diktovat maily, sms, whatsapp za jízdy, díky Apple pencil podepisovat smlouvy na pumpě, sledovat prostřednictvím online dashboardu, kolik máme natočeno v tržbách i objednávkách, a před uzavřeným dálničním tunelem v důsledku nehody zvládnu pár jamek záznamu z golfového turnaje nebo díl seriálu na Netflixu.

A druhý hack? Když potřebuji nastartovat a nejde mi to, na stole mi leží stoh věcí, které nesnáším a odkládám, vezmu si zespodu tu nejhnusnější, na půl hodiny se přemůžu a vyřídím ji. Když tohle udělám, vpadne do mě pracovní energie.

___

Libil se vám tento rozhovor?
Newsletter Rockaway Insider vychází každou druhou středu ráno – přihlaste se k němu hned.

Kliknutím na „Přihlásit odběr“ vyjadřujete souhlas se zasíláním newsletteru Rockaway Insider na zadaný e‑mail. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat přímo v newsletteru.

___