Rozhovor s Robertem Chmelařem: Hrajeme poker, ale naštěstí s dobrými kartami

Sám přiznává, že kartám nijak zvlášť neholduje, přesto se celým rozhovorem s Robertem Chmelařem jako červená nit vine příměr k pokeru. Hra, ve které nemáte do poslední chvíle nic jisté, pečlivě v ní musíte volit každý následující krok a dobře reagovat na vývoj, perfektně vystihuje nejen letošní rok, ale také situaci, v níž se momentálně nacházejí portfoliové firmy Rockaway.

Uplynulý půlrok totiž potvrdil, že kdo sází na digitalizaci a adaptaci, má velký trumf v ruce. A i když nic není jisté, Robert neztrácí optimismus. „Krize vytváří hodně příležitostí, i teď určitě vznikne spousta firem, o kterých za 10 let hodně uslyšíme, a my chceme být u toho. Máme štěstí, že tenhle poker hrajeme s velmi dobrými kartami,” říká Robert Chmelař.

Co je nejdůležitější věc, kterou tě epidemie koronaviru naučila?

Ty věci jsou dvě. Zaprvé, člověk má tendenci vytěsňovat špatné zážitky, takže si myslím, že za dva roky zapomeneme i na covid-19. Dřív nebo později se svět zase vrátí do normálních kolejí a z historického pohledu bude tahle epidemie zase jen taková epizoda. Třeba 11. září byla obrovská tragédie, která samozřejmě trochu změnila pořádky ve světě, ale na to, že si všichni mysleli, že už nic nebude jako dřív, se vlastně se v běžném životě nic moc nezměnilo. Dnes nám z toho zůstaly jen přísnější kontroly na letištích.

A ta druhá věc?

Ukázalo nám to, že je potřeba být připravený na změnu, nebát se jí, předvídat ji a vlastně ji i tak trochu vyhledávat. Nemůžeš se spoléhat na nic, co doteď fungovalo, a naopak je potřeba být neustále ve střehu. Hodně věřím na „black swan”, tedy teorii popisující významné dopady vysoce nepravděpodobných událostí na společnost. Takových věcí se v historii stalo hodně: 11. září, pád Lehman Brothers…

A koronavirus je jednou z nich.

Ano. Spousta lidí ti dnes řekne, že se covid-19 dal předvídat, a až bude po všem, určitě se objeví někdo, kdo před podobnou pandemií kdysi varoval. Zní to sice hezky, jenže většina lidí se podle toho neřídí, takže nakonec stejně platí, že z toho jako vítězové vyjdou jen ti nejrychlejší a nejadaptivnější.

Rychlejší vyhraje?

Svět se zrychluje, vidím to na svých dětech a na školství. A děje se to i v byznyse. Proto je klíčové mít kolem sebe lidi, kteří jsou schopní změny dělat rychle, a hlavně je předvídat. My máme v portfoliu firmy, které tohle zvládly absolutně brilantně, jako třeba Mall Group, která byla podle mě jedna z nejlépe připravených firem v Česku, ale samozřejmě jako každý máme i firmy, které na změnu neuměly zareagovat tak rychle, nebo zkrátka byly v „blbém” oboru.

Jak to myslíš?

Současná krize má tu nevýhodu, že na někoho dolehla více, takže jsou firmy, které se ze dne na den zastavily, mají zkrátka smůlu, a nic s tím nezmůžou. Dobrý příklad je Invia, protože cestování trpí po celém světě. Na druhou stranu je pořád lepší být online cestovní agentura než ta tradiční cestovka s vlastními hotely a letadly, takže se to i tady pořád může otočit velmi dobrým směrem.

Jak současná nelehká situace doléhá na Rockaway a naše další portfoliové firmy?

Přiznám se, že karty moc nehraju, ale teď si tak připadám. Řídit byznys v koronavirové krizi je jako hrát poker a neustále balancovat na hraně mezi vítězstvím a neúspěchem. Já sice věřím v první scénář, ale je potřeba si uvědomit, že svět je dnes tak volatilní, že nikdo neví, co bude za týden. Vzpomeň si, jak jsme se ještě před měsícem všichni usmívali, že máme epidemii za sebou, a najednou je zase skoro všechno zavřené.

Co to tedy znamená v praxi?

Máme štěstí, že tenhle poker hrajeme s velmi dobrými kartami. Máme jedno z nejlepších portfolií, co teď může být, protože jsme od začátku sázeli na digitalizaci, digitální ekonomiku a e-commerce, které by z této situace měly dlouhodobě profitovat.

Jaké rozhodnutí bylo pro zvládnutí krize za poslední půlrok zásadní?

Z dnešního pohledu klíčový krok jsme udělali už před rokem a půl, kdy jsme se rozhodli neprodat Heureku. Její prodej už běžel, ale my jsme se na poslední chvíli rozhodli nabídku stáhnout. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale dnes jsme za něj rádi, protože Heureka je firma, která nám ten poker výrazně zjednodušuje. Nadprůměrně roste a zároveň je profitabilní. Je to náš trumf.

Co je tedy z tvého pohledu na současné krizi nejtěžší?

Jednu věc jsem už říkal – některé obory jsou víc postižené, než jiné. Minimálně v první fázi proto nemusí zkrachovat lidé, kteří jsou neschopní, jak říká náš prezident, ale prostě ti, kteří mají smůlu, že se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Druhou největší výzvu vidím v komunikaci, která je teď uvnitř firem i napříč byznysem výrazně ztížená.

Nepotkáváme se osobně, část kolegů pracuje z domova a osobní kontakt je hodně omezený.

Ano. Home office je sice fajn, ale některé věci zkrátka přes e-mail, Teams nebo Zoom nevyřešíš. Ukazuje se, že práce z domova pět dní v týdnu nefunguje, a stejně tak nemá smysl sedět celý týden v kanceláři, takže momentálně v našich firmách hodně řešíme, jak najít ten správný model, který bude fungovat i poté, až epidemie skončí. Zatím se jako nejlepší ukazuje kombinace, kdy jsou lidé spolu dva tři dny v kanceláři, a zbytek týdne pracují odkudkoliv.

Vidíš tam nějakou podobnost s minulou krizí v roce 2008?

Tehdy to byla krize likvidity. Dobré byznysy měly našlápnuto, ale banky přestaly půjčovat, nebyly peníze. V tom je současná situace zásadně jiná. Jedna věc ale obě krize spojuje. Spousta firem dostala tehdy i teď velkou ránu, ze které se už nevzpamatovaly, na druhou stranu vznikla spousta skvělých byznysů, které jsou dnes, o 12 let později, ohromně úspěšné. A stejné to bude i teď. Krize vytváří spoustu příležitostí, i teď určitě vznikne spousta firem, o kterých za 10 let hodně uslyšíme, a my chceme být u toho.

Potíž je, že Češi začínají šetřit. Meziročně spotřeba klesla o 6 %, úspory jsou na historickém maximu – 18,5 %. Na jaře se ještě lidé nebáli utrácet, teď už může být hůř. Co s tím?

Dopad na ekonomiku bude hluboký, než se obnoví důvěra lidí, že nepřijdou o práci. Je to kombinace obou trendů, o kterých mluvíš – začínají šetřit a nemají ani důvod utrácet. Když nemůžeš jet na dovolenou, nepotřebuješ plavky. Zavřou ti hospodu, nepropiješ výplatu. Teď to karikuji, ale tak to je: bez spousty věcí se momentálně obejdeš.

Jaký vývoj tedy očekáváš?

Ještě před měsícem bych nejspíš řekl, že není důvod panikařit, ale teď jsem spíš trochu skeptik. Pokud jsme teď část ekonomiky zavřeli na tři týdny, tak se prostě za tři týdny zase neotevře, protože si nemyslím, že v prosinci bude něco jinak než v říjnu. Proto se podvědomě připravuji spíš na to, že tady s námi omezení budou minimálně do jara. A tím se oklikou vracím k tomu, co jsem říkal na začátku. Jde o schopnost přizpůsobit se, předvídat. Ne covid samotný, ale to, co s sebou přináší. A tohle, myslím, zvládáme dobře. Proto věřím, že máme dobře našlápnuto.