Andrea Lauren pro Hospodářské noviny: Technologické inovace bez podpory nevzniknou

Andrea Lauren se na svět financí umí dívat z mezinárodní perspektivy. Ačkoliv se narodila v Česku, ekonomii vystudovala v Dánsku a posléze 13 let pracovala v korporátním bankovnictví v Londýně. Na řízení fúzí a akvizic pro klienty ze soukromého i veřejného sektoru se podílela v investičních bankách JPMorgan a HSBC. Dnes však žije opět v Česku, v investiční skupině Rockaway Jakuba Havrlanta dohlíží na investice do fintechu a zájmy finančně-technologických firem hájí také coby předsedkyně České fintechové asociace. Vůči české startupové scéně však umí být i kritická. Na službu světového významu podle ní současné prostředí teprve čeká.

Oblast fintechu je velmi široká a spadají do ní tak rozdílné věci jako mobilní platby, využívání robotů či velkých dat nebo kryptoměny. Co je podle vás v této oblasti nejrevolučnější a může nejvíc změnit fungování finančního sektoru?
Bill Gates kdysi pěkně řekl, že vždy přeceňujeme vliv technologií v horizontu dvou let, ale podceňujeme, jaký vliv budou mít v horizontu let deseti. Řada věcí, které jsou dnes nabízeny koncovým zákazníkům, například mobilní platby nebo peer to peer investice, se v horizontu dvou let mohou zdát revoluční. Ale s největší pravděpodobností nebudou tak významné jako třeba způsoby interního zpracování velkých dat. Ta mohou v dlouhodobém horizontu vést například k úplně jiným způsobům ohodnocení pojišťovacího rizika, kdy pojišťovna bude znát individuální rizikový profil každého zákazníka. Bude vědět, jaká je pravděpodobnost nesplacení jeho závazků nebo onemocnění nějakou chorobou. To jsou věci, které budou pravděpodobně podstatně revolučnější, zatím se ale dostatečně nevyužívají v širokém měřítku. A hlavně nejsou zvenku tolik vidět.

Jak by to přesně mohlo fungovat?
Když budete nosit nějaký wearable (nositelná elektronika, například chytrý náramek měřící tep, pozn. red.), který zkontroluje to, že cvičíte, správně se stravujete, dodržujete životosprávu a nemáte genetické predispozice k nějakým podstatným chorobám, dovedu si představit, že budete odměňován za to, že jste méně rizikový zákazník. Pojištění nebo hypotéka pro vás budou levnější než pro některé jiné zákazníky.

Nemohou ale tyto techniky způsobit, že část lidí si danou službu vůbec nebude moct pořídit?
Pokud se skutečně podaří takto segmentovat zákazníky, tak s největší pravděpodobností někteří mohou dostat černého Petra. Ale nikde není řečeno, že takový člověk nemůže změnit svoje chování a začít se chovat odpovědněji. Obecně ale fintech povede spíše k rozšíření než odepření finančních služeb. My se často díváme na fintech optikou vyspělého světa, kde všichni mají bankovní účet a platební kartu. Ale na světě dnes existují stovky milionů lidí, kteří ještě nemají vůbec žádný přístup k finančním službám. I ve Spojených státech je deset milionů lidí, kteří nemají bankovní účet. V Africe a dalších rozvojových zemích tak stovky milionů lidí začaly využívat služeb, jako jsou platby nebo čerpání půjček prostřednictvím fintech společností, jež jsou napojeny na mobilní operátory nebo fungují napřímo přes internet. Díky rozvoji fintechu tito lidé úplně přeskočili jednu generaci bankovnictví.

Řada služeb, které se v českém prostředí zdají být revoluční, ve skutečnosti nepřináší nic nového ve srovnání se zahraničím. Je v některé oblasti fintechu Česko na špici?
Drtivá většina služeb, které v Česku vznikaly nejen ve fintechu, ale i v oblasti e-commerce a internetových služeb, jsou v podstatě klonované byznys modely, které se již dříve úspěšně prosadily v zahraničí. Je tady ale určitě několik firem, které mají nějakou dílčí inovaci. Například start-up z Brna se zaměřením na kyberbezpečnost jménem ThreatMark, který vyvinul velmi pěkné systémy na odhalování podvodů v mobilním bankovnictví. Ale nemůžu říct, že by v technologické inovaci bylo Česko srovnatelné třeba s Estonskem, kde se vzhledem k fungování tamní ekonomiky objevuje neuvěřitelné množství inovací.

Proč Česko není v této oblasti více průbojné?
Jedním z důvodů je fakt, že český spotřebitel je relativně konzervativní. Druhá věc je, že jakákoliv masivní technologická inovace vyžaduje nějaké podhoubí a zázemí. A když se podíváme do zahraničí na příklady skutečně úspěšných zemí v oblasti technologií, tak tam vždycky vidíme dlouhodobou, plánovanou podporu, která jde částečně ze soukromého, ale částečně i ze státního sektoru. V Estonsku se dlouhodobě a velice metodicky podporuje technické vzdělání, a to už od úrovně základních škol. Už tam dávno existuje e-government či rychlý internet. Stát významně investuje do infrastruktury. Ještě markantnějším příkladem tohoto typu dlouhodobé státní podpory je Izrael, kde od konce druhé světové války aktivně investují do technologií jak všechny bezpečnostní složky, tak stát samotný. A to například formou vzdělávání, poskytování grantů nebo přímými investicemi. Tím vytvořili báječný ekosystém pro podporu start-upů. V jiných zemích vznikají podobná prostředí spíš na městské bázi − třeba v Londýně. Podporou takového podhoubí by se měla efektivně a dlouhodobě zabývat vládní politika, ale u nás jsme v tom poměrně konzervativní. V Česku neexistuje v rámci digitální ekonomiky či Průmyslu 4.0 žádná vládní koncepce na podporu technologií, která by byla dlouhodobě řízená a správně komunikovaná. To by přitom měl být základ.

V Česku vzniká státní fond na podporu start-upů, ale část místní technologické komunity ho kritizuje. Tvrdí, že peněz není až tak málo a chybí spíše nápady.
Ano, peněz je relativně hodně, ale způsob, jakým jsou alokovány, není vždy efektivní. Navíc několik pokusů vytvořit státní fond tu bylo, ale všechny skončily poměrně neslavně. I z toho asi pramení část té skepse. Podle současného návrhu by ale ve výběrovém procesu měla hrát podstatnou roli Evropská investiční banka prostřednictvím Evropského investičního fondu, který je největším investorem v Evropě do venture kapitálových fondů. To je velice zkušený a fundovaný investor, který by měl v tomto novém českém fondu významně procesně pomoci. Dotace ze státního rozpočtu či EU ne všichni přijímají s otevřenou náručí. Ale když se podívám na to, jakým způsobem se dotace využívají ve start-upech, vidím mezi nimi řadu pozitivních zkušeností. V malých a středních podnicích se díky nim podařilo přijít s inovacemi nebo naprogramovat software, který by bankovní úvěry nezaplatily.

Řada fintechových oblastí je doposud neregulovaná. Mohou tak pro finanční sektor působit jako systémové riziko?
Myslím, že systemická rizika (rizika, jež by mohla ohrozit finanční odvětví jako celek, pozn. red.) fintechu nejsou markantní. Rozhodně se nedomnívám, že se svět finančních služeb stává nějakým způsobem rizikovějším jen proto, že fintechové společnosti nejsou tak regulované jako banky.

Banky se ale někdy zlobí, že není fér, že jsou regulovány více než finančně-technologické firmy.
Nezapomínejme na to, že současná vlna regulace bank nastala až jako následek světové finanční krize 2008−2009 poté, co si banky absolutně nedokázaly interně vyhodnotit rizika sekuritizace toxických cenných papírů (sekuritizace je přeměna pohledávek na cenné papíry, pozn. red.) a agresivního financování především realitního trhu. Kvůli tomu musely být zachraňovány z peněz daňových poplatníků. Banky jsou také daleko větší než fintechové společnosti, a kdyby se u nich některé aktivity neošetřily, má to daleko větší dopad na ekonomiku a na zákazníky než u fintechu. Rozvoj ve finančních technologiích má navíc do budoucna potenciál víc chránit spotřebitele a finanční sektor jako takový. Efektivní využití umělé inteligence a analýza velkých dat by měly dokázat předcházet mnoha situacím špatného vyhodnocení rizika ze strany finančních institucí.

Jak fintech promění nakupování na internetu?
Nakupování na internetu pořád dynamicky roste a lidé převádějí své nákupní návyky na internet ve všech kategoriích zboží a služeb. Záležet bude na tom, jak e-commerce společnosti budou schopné obhospodařovat všechny potřeby klientů. Nejlepším příkladem je v tomto ohledu vývoj v Číně, druhým je do určité míry Amazon. Spousta finančních služeb se nabaluje na proces nákupu tak, aby klient nemusel nic řešit jinde. Existuje už celá řada společností, které jsou dcerami e-commerce firem a smluvně poskytují financování a platby. A klientem se v tomto kontextu rozumí nejen koncový zákazník, ale třeba i dodavatel dané e-commerce společnosti. Zákazníci na internetu často již nerozlišují, jestli jim úvěr či platební nástroje poskytne banka, nebo jiná společnost, ale potřebují vědět, že celý proces proběhne v jednom prostředí, v jednom nákupním košíku a co nejefektivněji. Budoucnost e-commerce je v tom, že se finanční služby zaintegrují do jednoho nákupního procesu.

Co znamená fintech pro samotné podniky? Je pro ně cestou, jak se snáz dostat ke kapitálu?
Zcela jistě. Typ fintechových služeb, jako je investiční crowdfunding nebo peer to peer půjčky, byl katapultován do popředí zájmu v důsledku finanční krize, která začala v roce 2008 ve Spojených státech a západní Evropě. Malé a středně velké podniky při ní měly výrazně omezený přístup ke kapitálu. A to ať už v podobě bankovních úvěrů, či jiného kapitálu. Trh se pro ně skoro uzavřel. A přitom nešlo o to, že by ty banky nějakým způsobem jednotlivé kreditní případy vyhodnocovaly individuálně. Prostě přestaly poskytovat finance paušálně, neměly kapitál na půjčování a jednoduše uzavřely kohoutek. Následkem toho vznikly první peer to peer platformy, které najednou nahrazovaly výpadek na finančním trhu. A ukázalo se, že existuje nejen poptávka firem po úvěrech, ale i poptávka ze strany investorů, kteří jsou v kontextu stále klesajících úrokových měr na běžných investičních produktech ochotní do nich investovat a lépe tak zhodnotit své peníze.

Jak fintech ovlivní podniky, kromě toho, že jim usnadní získávání kapitálu a půjček?
Firmám může fintech pomoci v oblasti řízení hotovostních toků. Už dnes existuje spousta fintechových firem, které dokážou firemním zákazníkům efektivně pomáhat s jejich pracovním kapitálem. Analyzují jejich objednávky, dodávky a platební podmínky a mohou firmy třeba předfinancovávat a poskytnutí financí zrealizovat. Jde o poskytování úvěru, ale na jiné bázi, než když banka poskytne financování provozního kapitálu při pohledu na rozvahu společnosti. Je to financování postavené na základě dynamické analýzy peněžního toku a obchodů.

Jak budeme za deset let komunikovat s bankou? Budou mít ještě kamenné pobočky, nebo budeme jen telefonovat s robotem a klikat na internetu?
Banky už chtěly rušit pobočkové sítě několikrát, a to ještě předtím, než se informační technologie tolik rozmohly. A většinou se to setkalo s odporem zákazníků. Spousta testů ukazuje, že to s roboty zatím ještě moc nefunguje. Chatboti zákazníky často frustrují a všechny možné on-line služby, které fungují ve světě, pořád ještě potřebují nějaké call centrum. Jakákoliv služba, která nemá call centrum a člověka, který s vámi komunikuje v nestandardních záležitostech, dřív nebo později začne hlásit vysokou míru nespokojenosti zákazníků. A to se týká nejen financí. Ano, investuje se hodně do vývoje inteligentních asistentů a robotů, je to něco, co se neustále zlepšuje, ale jestli za deset let nebude potřeba žádná pobočková síť, to si netroufám tvrdit.

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c1-65927710-technologicke-inovace-bez-podpory-nevzniknou